Kapitola 17: Křesťanství – Od tajnůstkářství k oceli

http://www.white-history.com/hwr17.htm

Část I. –

chybí

Část II. – Smíšený původ křesťanství

Křesťanství je smíšené náboženství, složené ze směsi ukradeného a přivlastněného z mnoha rozličných kultů, sub-kultů a filozofických myšlenek, které byly převážně mnohem starší než samotná Bible. Skutečný původ některých z těchto hlavních prvků, které jsou často považovány za čistě křesťanské, je následující:

– Biblický příběh o Noemovi a potopě světa je kopií smyšleného příběhu o potopě v sumerském Eposu o Gilgamešovi, který se datuje do 2.tisíciletí př.n.l.

„Madona a dítě“ – ukradeno z pohanských náboženství

Téma „Madony a dítěte“ je považováno za výlučně křesťanské, ve skutečnosti však bylo ukradeno z dřívějších indoevropských náboženství, především z mnohem staršího egyptského kultu Isis a Horuse. Nahoře vlevo: Starověká egyptská socha z 19.dynastie (1295-1186 př.n.l.), předcházející křesťanství o jedno milénium, ukazuje téma „Madony a dítěte“ s Isis a Horusem. Uprostřed: Mozaika klasického Řecka, předcházející příchodu křesťanství, zobrazuje řeckou mytologickou postavu Dionýsa jako svatého dítěte. Toto téma bylo přidáno do křesťanství jako portrét „Madony a dítěte“, nahoře vpravo.

Ukřižování – ukradeno z řecké mytologie

Téma ukřižování, které tvoří samotné jádro křesťanství, je dalším objektem, jenž není křesťanského původu. Vlevo nahoře: Písmo na tomto řeckém amuletu, identifikuje ukřižovanou postavu jako řeckého člověka-boha Orfea-Dionýse, který v této kulturní mytologii povstal z mrtvých. Podobnosti s křesťanským ukřižováním, jak je ilustrováno vpravo, jsou zřejmé a musí být pro křesťany šokem zjistit, že příběh o ukřižování není jejich a že byl začleněn z jiných nekřesťanských náboženství.

– Pojetí posmrtného života a vzkříšení bylo odvozeno z egyptského kultu boha Usira (řecky Osirise), který byl prvním náboženstvím na světě, založeným na vzkříšení. Víra v život po životě tvořila základy egyptské praxe mumifikování.

– Představy o nebi a peklu a o galaktické bitvě mezi silami dobra a zla, byly původně konceptem indoevropského náboženství, vytvořeného prorokem Zarathuštrou. Je významné si všimnout toho, že nebe a peklo nevystupují v křesťanském Starém zákoně, ale že jsou pojetím čistě novozákonním. Samotné slovo „peklo“ (angl. Hell, něm. Die Hölle) bylo převzato od pojmenování indoevropské bohyně podsvětí Hel.

Andělé – ukradeno z řecké mytologie

Andělé jsou dalším tématem, které křesťanství zcizilo z dřívějších náboženství. Vlevo nahoře: Řecká socha cca 100 let  př.n.l. zobrazuje bohyni lásky Afroditu, odrážející návrhy kozonohého Pana – zatímco se nad jejím ramenem vznáší anděl. Srovnejte s obrázkem vpravo: „Anděl“ je velmi často považován za křesťanský prvek.

Křesťanství rovněž převzalo polo-kozu Pana za symbol ďábla, jenž je v křesťanství nejčastěji portrétován s rohy a kozlíma nohama.

Křesťanství mohutně čerpalo z mithraismu

Hlavní kostra křesťanské víry ve skutečnosti vůbec není křesťanského původu, protože její překvapivě značná část byla vytržena z perského kultu boha Mithry, který vznikl ve 2.tisíciletí př.n.l. Po celé Evropě a Asii se kult znám pod jmény Mithra, Mitra, Meitros, Mihr, Mehr a Meher rozšířil na východ přes Indii do Číny, a dosáhl všech částí Římského impéria, od Skotska po Saharskou poušť, a od Španělska k Černému moři. Ostatky mithraistických chrámů můžeme nalézt v Británii, Itálii, Rumunsku, Německu, Maďarsku, Bulharsku, Turecku, Persii, Arménii, Sýrii, Izraeli a v severní Africe.

Podobnosti mezi tímto před-křesťanským náboženstvím a samotným křesťanstvím jsou příliš zřejmé na to, aby mohly být ignorovány:

– Mithra se narodil panně, nazývané „Matka boha“;

– Mithraistický kult věřil v nadpozemské Nebe a Peklo;

– Mithraistický kult učil, že jeho následovníci budou nesmrtelní a věčně spaseni;

– Mithraistický kult učil, že nastane konečný den zúčtování, v němž budou mrtví vzkříšeni, a konečný souboj mezi dobrem a zlem, který zničí panující řád;

– Mithraistický kult vyžadoval, aby byli jeho následovníci pokřtěni;

– Mithraistický kult praktikoval ceremonii, v níž jeho následovníci pili víno a jedli chléb, znázorňujících krev a tělo Mithrovo;

– Mithraistický kult udržoval neděli jako posvátný den;

– Mithraistický kult oslavoval narození svého boha každoročně 25. prosince;

– Mithraistický kult učil, že po vykonání pozemské mise jeho boha se Mithra zúčastnil poslední večeře se svými společníky předtím, než dosáhl nebes, odkud věčně ochraňoval své věrné.

(Zdroj: Franz Cumont – „Les Mystéres de Mithra“, Dover Publications, Inc., New York 1956; Franz Cumont – „The Oriental Religions in Roman Paganism“, Dover Publications, Inc., New York 1956.)

Jiné kulty vzkříšení

Seznam před-křesťanských kultů vzkříšení je dlouhý: Osiris, Tammuz, Adonis, Baldr, Attis a Dionýsos – všichni tito bohové zemřeli a povstali z mrtvých. Mnoho klasických hrdinských postav, jako třeba Herkules, Perseus a Théseus, se zrodilo spojením panenské matky a božského otce.

Je natolik zřejmé, že všechna pohanská náboženství, svátky nebo praktiky, které se křesťanství nepodařilo potlačit, byly do něj prostě včleněny.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: