Kapitola 31: Čtvrtá velká rasová válka – Bulhaři, Avaři, Maďaři a Khazaři

http://www.white-history.com/hwr31.htm

Reklamy

2 Responses to Kapitola 31: Čtvrtá velká rasová válka – Bulhaři, Avaři, Maďaři a Khazaři

  1. Miloš napsal:

    Změň prosím v názvu slovo Khazaři na Chazaři

    Velké rasové války v dějinách Evropy IV: Bulhaři, Avaři, Maďaři a Chazaři

    Země tvořící západní a jižní Rusko, Malou Asii (Turecko) a jihovýchodní Balkán se staly scénou dramatických rasových konfliktů mezi jednotlivými kmeny Evropanů na jedné straně a různorodými asijskými, mongolskými a rasově smíšenými muslimskými armádami na straně druhé.
    Tyto války vypukly kolem roku 550, pouhé století po rozdrcení hunské invaze do Evropy. Nakonec byly ukončeny porážkou nových asijských útočníků asi o 400 let později – s porážkou asijské aliance známé jako Maďaři v Bavorsku roku 954. Tento masivní zápas s asijskými a mongolskými hordami můžeme spojit s barevnou maurskou invazí do Španělska, která se odehrávala ve stejném časovém období. Z toho plyne, že pokud by asijští útočníci nebyli zahnáni zpět, bílá rasa mohla být již v této době lehce vyhlazena.

    Zde vložit obrázek

    Obr.1 Nahoře: Maďarský nájezd na bělošskou osadu. Maďaři byli Asiaté, kteří vpadli přes Dunaj na konci 10. století a zpustošili rozsáhlé území ve střední Evropě. Aćkoliv byli později vyhnáni, malé množství jejich genů zůstalo v oblastech, které si podrobili, proto se mezi jižními Slovany dodnes vyskytují lidé s asiatskými rysy. Vzhledem k míšení se svými indoevropskými sousedy, zejména Slovany získali Maďaři evropský vzhled. I když asiatští Maďaři dávno zmizeli, dnešní Maďaři dodnes mluví jejich jazykem a název Maďarska i maďarského národa pochází od těchto asijských Maďarů

    V roce 372 žili na území dnešního Ruska bílé kmeny nazývané Sarmati, nebo Alani. Tato skupina měla nejbližší svazky se starověkými Peršany nebo Áriji, všemi, kteří se odsud vydali jižním směrem, kde se postupně smísili se snědými obyvateli oblastí, které si podrobili. Alani se rovněž zapsali do dějin jako poslední indoevropský kmen, který se vynořil ze starověké nordické vlasti mezi Kaspickým a Černým mořem. Alani určitou dobu ovládali velkou část dnešního Ruska, avšak postupně byli vytlačováni východní invazí Ostrogótů během stěhování národů, do něhož se zapojili také Slované. Po více než století se Ostrogóti směšovali s Alany a Slovany a poněvadž pocházeli původně ze stejné nordické větve, jejich rasová skladba se vůbec nezměnila. Alani a Ostrogóti však byli během hunské invaze zdecimováni a rozptýlili se před ní na jih a západ.
    Poté, co Germáni roku 454 hunské výboje odrazili, Hunové ustoupili do oblasti kolem Azovského moře, kde v průběhu času získali nové jméno – Bulhaři.

    zde vložit druhý obrázek:

    Obr.2: Nahoře: Maďarští nájezdníci vypalují německý statek. Maďaři byli nakonec poraženi, ale malé zbytky jejich genů dodnes zůstaly v jihoslovanské populaci i v jihovýchodním Rusku.

    Uprostřed 6.století se nová vlna Asiatů, Avarů – možná potomků Bulharů – přihnala z východu do Evropy. Znovu si podmanili východní Slovany a opět vyvolali pohyb mnoha indoevropských kmenů západním směrem, včetně Langobardů (Lombarďanů), kteří se přesunuli do Itálie.
    Avaři byli nakonec zastaveni Franky v jedné z mnoha rasových válek, které následovaly pád Západořímské říše. Zbytky Avarů nicméně působily zmatek ve střední Evropě, především u Germánů a Slovanů. Obsadily rozsáhlá území dnešní východní Evropy – Maďarska, Ruska k řece Volze a pás území, které sahá k Baltskému moři. Otázkou času se však stala ztráta avarské kontroly nad vzbouřeneckými Slovany, která nastala s rokem 629 a neúspěšným útokem na Konstantinopol. Většina slovanských kmenů vyvolala rebelii a vládu asijských Avarů svrhly. Zmizení avarského etnika míšením a absorpcí s kmeny východních Slovanů je stále patrné na snědém vzhledu některých současných obyvatel východní Evropy a jihovýchodního Ruska.

    zde vložit třetí obrázek:
    Obr.3 Nahoře: Busta Chazarského válečníka z 9. nebo 10. století. Tato socha zvlášť výstižně ukazuje asijský vliv vyznačující se tvarem očí a vyčnívajícími rty.

    Roku 576 se od východu objevila nová síla – míšená rasová skupina označující se za Chazary, která ovládla území na severozápadním břehu Kaspického moře v jižním Rusku. Původem z Malé Asie byli Chazaři produktem integračního procesu, který po staletí probíhal na Středním a Blízkém východě. S prvky Staroevropanů (mediteránních bělochů), semitských a mongolských elementů se Chazaři výrazně podobali ostatním lidem v tomto regionu. Své teritorium počali zvětšovat západním směrem, obsazením zemí východně od řeky Dněstr v roce 650. Během tohoto období vytlačili hunské Bulhary do oblasti kolem Azovského moře v dnešním Bulharsku, které ovládali asi 150 let a které dodnes nese jejich jméno.
    Ve východní Evropě se tak nyní nacházely tři hlavní skupiny mongolské a míšené rasy Asiatů – hunští Bulhaři, Avaři a Chazaři. K této skupině je nutné přičíst zbytky mongoloidů, kteří se původně usadily ve Finsku (a jejichž potomci dnes tvoří část laponských lidí v této zemi), avšak byly během staletí vyhnány směrem na jih indoevropskými kolonisty.
    Skupiny Chazarů, Avarů a Ugrofinů poté nejprve vytvořily neformální alianci, která byla nicméně postupně utužována vzájemným fyzickým míšením. Pod označením „Maďaři“ se tato konfederace mongoloidně-asijských kmenů vydala v 8.století na západ, připravujíc tak dějiště dalšího rasového boje mezi bílými Evropany a asijskými a rasově smíšenými dobyvateli z východu. Během tohoto údobí podstoupili Chazaři silnou transformaci, když se v jižním Rusku na počátku 7.století objevili semitští židé, prchající z Palestiny před Římany do celého světa. Chazarský chán tehdy hledal náboženský světonázor pro svůj lid a nalezl jej právě v židovském judaismu. Pro semitské židy to přirozeně neznamenalo žádnou radikální rasovou přeměnu, neboť prakticky jako všichni obyvatelé Středního východu, byli i oni směsicí mediteránních bělochů (tzv. Staroevropanů), Semitů, Arabů a Asiatů. Chazaři se od nich nikterak výrazně nelišili, snad pouze o něco světlejším vzhledem. Toto byl počátek existence evropského židovstva.
    Během vzestupu Maďarů vstoupila na scénu nová nordická entita – Normané. V 6.století tito vysocí, plavovlasí Germáni připluli z Dánska a jižní Skandinávie a začali se stavbou osad podél Baltského moře a s vysíláním výprav do středního Ruska k řece Dvině. Koncem 8.století vystavěli Normané opevněná sídla u Novgorodu a Kyjeva a rozšiřovali se stále více na jih, zasahujíc do chazarského území. Brzy se tak s Maďary dostali do války, po jejímž vítězném završení se celá oblast kolem Donu stala známou jako Velké Švédsko.
    Normané, kteří se nazývali Varjagy se poté mísili s indoevropskými zbytky v západním Rusku – Alany a pozůstatky původních Slovanů. Alani se původně ve vlastní řeči jmenovali „Asové“ a vůdce jejich klanu byl u nich znám jako „Rukhs-As“ („zářící“ nebo „vedoucí“ Alan), proto se toto označení ujalo i u Normanů, kteří se začali titulovat „Rusové“ a dali stejné jméno také jejich nové zemi – Rusku.
    Chazaři poté zaútočili na Rusy bez varování. Ti byli zpočátku zaskočeni divokostí Asiatů a volali proto o pomoc do Skandinávie. Jejich hlas vyslyšel Rurik, vládce jižního Jutska a Fríska v Dánsku, který se vydal do ruských stepí se svou armádou v roce 856. S potlačením barevné hordy se zde vypořádal s příslovečnou razancí vikingského berserka a zahájil tím dějiny ruské země.
    Mezitím utrpěla maďarská aliance další žalostnou porážku ve střední Evropě, kde francký král Karel Veliký rozprášil Avary a vyhubil jejich pevnosti ve východním Rakousku a Maďarsku. Karel Veliký poté založil nárazníkový stát v této oblasti k odvrácení další invaze (Východní marku – dnešní Rakousko) a rozšířil franckou obranu přes území dnešní ČR, Rakouska a Chorvatska. Tato porážka, společně s příjezdem dalších Rurikových Normanů, přesvědčila Maďary k zastavení velkých útoků na bělochy (jejich „partyzánské“ přepady v roce 906 však ještě stihly poničit oslabenou Velkomoravskou říši). Maďarské kohorty vyzvaly k příchodu další barevný kmen z Turecka a vrátily se k Bulharům, jejichž území v dnešním Bulharsku a Maďarsku roku 893 uchvátili.
    Poté, co na knížecí stolec Ruska usedl roku 948 divoký pohanský válečník Svjatoslav I. Igorevič, dal si za svůj prvotní úkol skoncovat s židovským chazarským kaganátem na jihu. O rok později se Svjatoslavova armáda setkala pouze s nicotným odporem tohoto otrokářského státu, a Chazaři, kteří přežili mohutnou zteč prchli většinou do západního Ruska nebo Polska. Tam posléze obnovili židovská společenství a absorbovali některé alpínsko-nordické prvky bělochů (především skrze sňatky židovských žen s nežidovskými muži; jejich zákony diktovali, že jedině osoba narozená židovské matce může být považována za žida). Na svět tak přišla základní větev dnešních evropských židů, známá jako aškenázská.
    Nespokojen se snadným rozbitím Chazarů obrátil Svjatoslav svou pozornost na zbytky hunských Bulharů podél Dunaje a i tyto Asiaty roku 967 bez obtíží porazil, poslovanštil a zabral velké oblasti Bulharska. Než však stačil osvobozovací akci plně dokončit, byl nucen se vrátit do Kyjeva, který čelil náporu Pečeněhů (rasově smíšeného kmene, tvořícího část islámské turecké invaze podél jihozápadních hranic Evropy, dislokované v okolí Konstantinopole). Svjatoslav svou milovanou Kyjevskou Rus před barevnými tlupami nakonec ochránil i za cenu vlastního života. Z jeho lebky si Pečeněhové po jedné z bitev roku 972 udělali číši.
    V roce 1068 se nové vlny muslimských útočníků, Kumánů, draly Krymským poloostrovem ženouce před sebou Pečeněhy západně na Balkán. Na jihu ztratila Východořímská říše roku 1071 v bitvě se Seldžuky svůj opěrný bod, město Manzikert, což Turkům umožnilo obsazení značné části západního Turecka a zároveň se připravit na finální útok na Konstantinopol.

    zde vložit poslední obrázek:

    Obr.4: Vlevo: Bílý vítěz nad Maďary Otto I. Zvaná Otto velikýbyl korunován římským císařem v roce 962. Jeho jméno zůstane navždy spojeno s velkým vítězstvím Bělochů v bitvě na řece Lechu, kde byli rozdrceni asiatští Maďaři. Vítězství bylo tak velké že Maďaři už nikdy neohrožovali Evropu. Hlava sochy v Magdeburgu.

    Ve střední Evropě se ještě předtím dali do pohybu Maďaři ze své základny v dnešním Maďarsku, které dříve odebrali Bulharům. Jejich řady napadly bělochy z několika stran, pronikly do Brém v Německu, Orleánsu ve Francii a do Konstantinopole, kde znásilňovali, drancovali a plenili v masovém měřítku. V roce 954 v počtu 100 000 mužů překročili Bavorsko a řeku Rýn, vpochodovali do Francie přes Rhiems a Burgundsko a po průchodu Alpami zpustošili italskou Lombardii. Příští rok napadla maďarská armáda znovu Bavory a oblehla město Augsburk, severozápadně od dnešního Mnichova. V té době však již byli Bavořané připraveni. Saský král Otto I. Veliký vyrazil se svými lidmi do protiútoku a zničil Maďary v památné bitvě na Lešském poli. Dnešní zdroje uvádějí, že Sasové vybíjeli ustupující Maďary po celé tři dny. Ať už je to pravda, či ne, faktem zůstává, že Maďaři již nikdy znovu Evropu neohrozili.
    Toto byl grandiózní konec hrozby druhé velké asijské invaze. Bílé národy se však z tohoto triumfu netěšily příliš dlouho. Na území východní a střední Evropy si totiž ve 13.století začal brousit zakrvavené tesáky nový tyran v Mongolsku – Čingischán.

    POZNÁMKA PŘEKLADATELE:
    Artur Kemp se zřejmě mýlí, když považuje Maďary za Asiaty. Maďarština je sice turkotatarský jazyk avšak vzhled dnešních Maďarů se nijak výrazně neliší od vzhledu ostatních evropských národů a vymizení asijských genů nelze vysvětlit pouze míšením s evropskými národy. Proto původ Maďarů musíme hledat jinde. Vysvětlení nabízí francouzský antropolog Jean Artur de Gobineau v knize O nerovnosti lidských ras, který tvrdí, že Maďaři jsou potomky bílých Hunů. Hunové totiž nebyl jeden národ ale kmenový svaz, ve kterém bylo mnoho národů a mezi nimi i germánští Gótové, byť byli pochopitelně promíšeni s asijskými Huny. Římští historici psali, že někteří z Hunů měli bílou pleť, což zřejmě byli Gótové asimilovaní mezi Huny. A přestože Hunové byli vyhnáni z Evropy, část bílých Hunů v Evropě zůstala a z nich později vzešli Maďaři. Asiatský vzhled některých Maďarů a v nepatrné míře i některých jižních Slovanů se dá vysvětlit spíše míšením s Turky, během několik století trvající turecké nadvlády nad jihovýchodní Evropou

  2. edik napsal:

    přišel čas ke spojení evropy s bělochy na východě-ukrajinou,rusy,
    pak se vyvalíme na jih,arabi posuneme na jih afriky a zabereme
    jejich území,chci mít chatičku u rudého moře.čest práci!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: