Kapitola 59: První velká bratrovražedná válka – 1. světová válka

Část první 1914-1916

První světová válka byla prvním válečným konfliktem, který zasáhl všechny nově industrializované země Evropy: začala jako lokální konflikt mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem a později se rozšířila do 32 zemí a způsobila všem národům velké ztráty.

Hlavní příčina spočívala ve staletých konfliktech mezi Evropskými státy. Světové válce předcházely nekonečné série nacionalistických konfliktů, které po dvě stě let sílily, až dosáhly vrcholu v roce 1914.

Velký rozdíl Světové války oproti dosavadním konfliktům byl ten, že nyní došlo, díky technologickému rozvoji z přelomu století, k masivnímu nasazení techniky. Výsledkem byla zničující válka, jakou svět dosud neviděl.

Rozvoj nacionalistických konfliktů po napoleonských válkách

Pokud existoval nějaký výchozí bod pro nacionalistické konflikty v Evropě, byla to jistě francouzská revoluce a napoleonské války po roce 1789. Jak Napoleonova vojska pochodovala Evropou, začala se rozšiřovat myšlenka, že etnicky odlišné národy mají žít ve vlastních zemích.

Většina současných evropských zemí má hranice víceméně stejné, jako za Napoleonských válek.

Proti tomu stála mnohonárodnostní říše Rakouska-Uherska, které byla složená z různých etnických ale i rasových a národnostních skupin, jež všechny spadaly pod jednoho vládce. Následkem vnitřních sporů se začala po celé monarchii rychle šířit vlna nacionalismu.

Rostoucí konkurence mezi evropskými národy a série válek od počátku 19. století vyústila ve vytvoření dvou Aliancí: Ústředních mocností (Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie) a Trojdohody (Británie, Francie a carské Rusko). Na základě těchto dohod začaly všechny zúčastněné investovat do zbrojení, což vedlo k vytvoření armád dobře připravených na válku.

Skutečně – třikrát se stalo, že začátek první světové války mohl přijít dřív. Dvakrát došlo ke střetu francouzských a německých zájmů v Maroku a potřetí šlo o balkánské války, kdy došlo k vytlačení Turků z Evropy (až na malý kus). K těmto bouřlivým událostem se přidal nakonec atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este, kterého zabil srbský nacionalista Gavrilo Princip v červenci 1914.

Atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda spáchaný srbskými nacionalistou Gavrilo Principem - útok vyvolal první světovou válku a nepřímo také druhou.

Rakousko-Uherské ultimátum Srbům

Nelze se divit, když Rakousko-Uhersko dalo dne 23. července 1914 Srbům ultimátum obsahující 10 požadavků, z nichž většina souvisela s pomocí Rakousku a potlačením protirakouské propagandy v Srbsku.

O dva dny později Srbsko přijalo všechny kromě dvou bodů z požadavků. Dne 28. července Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku v domnění, že tím uhasí začínající panslovanské hnutí, které se v monarchii začínalo probouzet a formovat.

Válku eslakuje Rusko, přidává se Německo

K překvapení všech, Rusko neprodleně oznámilo částečnou mobilizaci proti Rakousku. Bylo to překvapení, protože všichni věděli, že Rusko je nejslabší ze všech sil a dokonce bylo v roce 1904 poraženo malou Japonskou armádou během Rusko-japonské války. Ruská armáda byla vybavena výzbrojí, hodící se pro 19. století.

Nicméně Německo vydalo varování, že jakékoli kroky proti Rakousku se setkají s celoněmeckým odporem. Rusko obdrželo oficiální nótu požadující demobilizaci. Rusové odmítli a prvního srpna Německo vyhlásilo Rusku válku. Němci nepředpokládali žádné potíže při boji proti Rusům. Následně vyhlásila všeobecnou mobilizaci Francie. Konflikt by již mimo kontrolu.

Německá invaze do Belgie a Francie – Britové vstupují do války

Dne 2. srpna se Němci rozhodli udeřit poprvé na Francouze. Vojska se vydala přes Belgii a o den později pronikla na francouzské území. Ve stejný den vyhlásili Francii válku. 4. srpna pak Británie v reakci na invazi do neutrální Belgie vyhlásila Německu válku. Japonsko, které se v roce 1902 spojilo s Británií, vyhlásilo Němcům válku 23. srpna.

Během několika dní byly otevřeny tři obrovské válečné fronty: na západě francouzsko-německá, na východě německo-ruská a na jihu mezi Rakouskem a Srbskem.

Německé tažení na západ

Německé tažení postupovalo velmi rychle: po přechodu Belgie se Němci s Francouzi poprvé střetli u Charleroi. Britové poslali přes kanál Francouzům 90 000 mužů, ale i oni byli Němci poraženi u Mons.

Spojenecké síly na západě se vrhly na překotný ústup. Vítězství Němců se zdálo snadné. Když překročili řeku Marnu, obsazení Paříže se jevilo jako jisté a francouzská vláda se proto raději přestěhovala do Bordeaux. Opojeni vítězstvím pak Němci přesunuli 6 armádních sborů ze západní fronty na východní frontu, kde se bojovalo na plné obrátky.

Tato jediná taktická chyba se ukázala pro Němce jako katastrofální.

Francouzský protiútok zastavuje Německé tažení

Tři největší německé armády se po překročení řeky Marny začaly soustřeďovat na Paříž. Setkaly se ale s francouzským odporem: první bitva proběhla na Marně 5. září 1914.

Německá armáda byla nucena dát se na ústup. Němci ustoupili k řece Aisně, kde byli posíleni o další dvě německé armády. Tam vykopali zákopy a čekali na francouzský útok.

První zákopy

Nahoře: Německé zákopové pozice. Vznik statické zákopvé byl hlavním důvodem, proč válka trvala tak dlouho, protože donutit nepřítele k postupu je prakticky nemožné.

Němci se na svou obranu u Aisny připravili dobře: vykopali obrovské zákopy, z čehož se na západní frontě na zbytek války stal standard. Vznikla zákopová válka – nová a děsivá forma statické války – zcela odlišná od dosavadní mobilní taktiky evropských válek.

Francouzi začali se třemi hlavními útoky, kdy se pokusili vytlačit Němce z jejich zákopových pozic: bitva na Aisně, bitva na řece Sommě a první bitva u Arrasu.

Všechny tři pokusy byly neúspěšné a Francouzi viděli, jak účinné jsou zákopy jako obranné opatření. Okamžitě začali kopat vlastní zákopy.

Antverpy padají do rukou Němců

Na severní části fronty se Němcům stále dařilo držet tempo: dne 10. října padlo město Antverpy. Němci začali se zatlačováním britských expedičních sil a Belgičanů ke kanálu La Manche. Belgičané ale otevřeli hráze řeky Yser, čímž došlo k zaplavení velké části fronty a zpomalení postupu Němců.

Britům se mezitím podařilo spojit své síly a v sérii bitev o Flandry zastavili pomoci zákopů německý postup na severu.

Zastavení západní fronty v prosinci 1914

V prosinci 1914 Francouzi a Britové začali s dalším novým útokem na německé linie. Celá fronta ustrnula v krvavém a blátivém patu. Do konce roku 1914 se zákopy prodloužily o 800 km od Švýcarska k Severnímu moři.

Poziční válka znemožnila použití mobilních prostředků, které by mohly válku urychlit a žádná ze stran konfliktu nebyla schopná vzájemnou obranou. Výsledkem bylo, že po tři roky zůstaly pozice ve stejném stavu, v jakém byly v roce 1914.

Námořní souboje v Severním moři, Pacifiku a Atlantiku

V průběhu roku 1914 nedošlo na evropském pobřeží ke střetům německých a britských flotil. Jediným incidentem byl britský útok na německou námořní základnu v zátoce Helgoland mimo území Německa v Severním moři, kde došlo k potopení tří německých lodí. V následném protiútoku německé ponorky potopily několik britských námořních plavidel, mezi nimi i válečnou loď Audacious. Incident proběhl v říjnu roku 1914.

Během září a října 1914 napadla skupina pěti německých plavidel v jižním Pacifiku Francouze na Tahiti a Brity na Fanningově ostrově. Němečtí útočníci pak v listopadu 1914 porazili britskou letku z Chile, následně ale utrpěli drtivou porážku, kdy přišli o čtyři z pěti lodí v bitvě u Falklandských ostrovů v prosinci 1914.

Nálety Zeppelinů na Paříž a Londýn

První útok německého letectva na Paříž byl zahájen v srpnu 1914 a první německý útok na Dover v Anglii se konal v prosinci téhož roku. V roce 1916 Němci zdokonalili vzducholoď (známou jako Zeppelin po jejich autorovi hraběti Grafu von Zeppelinovi) a v průběhu téhož roku došlo asi k 60 bombovým náletům. První německá letadla provedla nálet na Londýn v roce 1916.

Nálety trvaly až do konce války, Němci jimi však nezískali žádnou strategickou výhodu. Bombardování bylo určeno ke zlomení odporu britského obyvatelstva.

Zeppelin a jeho letecký stíhací doprovod - tyto masivní útoky na Británii a Francii trvaly až do konce války.

Manfred von Richthoven – Rudý baron

V průběhu války došlo k mohutnému rozvoji v technologii konstrukce letadel: německý vynález kulometu, který mohl střílet skrz točící se vrtuli, aniž by ji poškodil, se stal na čas nejpřesnější zbraní ve vzduchu.

Mezi leteckými stíhacími esy využíval tento technologický pokrok slavný Rudý baron, Manfred von Richthoven, který vedl jeho letku Létající cirkus. Jeho letadlo bylo namalováno výraznou rudou barvou na přilákání nepřítele. Ostatní letouny letky byly maskovány. Richthoven byl sestřelen a zabit v roce 1918 a do vedení letky přešel Herman Göring – další německé letecké eso.

Během roku 1918 se po vstupu Ameriky se stovkami letadel převaha dostala do rukou Dohody.

První použití bojového plynu

Na západní frontě zůstala situace neměnná až do března 1915, když Britové zahájili mohutný útok na Neuve Chapelle. Nedosáhli tím prakticky žádných územních zisků. Němci následně zahájili jejich jediný útok v roce 1915 – protože měli plné ruce práce na východní frontě – u města Ypres.

Při tomto útoku došlo k prvnímu použití bojového chlóru, což v následných bitvách začala dělat i druhá strana a plynové útoky tak dodaly bojům na frontě na hrozivosti. Němci útokem také nedosáhli žádných územních zisků. Německé zákopy v oblasti padly do rukou Spojenců. V září zahájili Francouzi útok na německé linie mezi Reims a Aragonským lesem. Útok byl opět neúspěšný a Francouzi dobyli pouze první řadu německých zákopů.

V květnu a červnu Francouzi a Britové zahájili ofenzivu proti německým liniím mezi Neuve Chapelle a Arrasem. Opět – přes mohutné ztráty – došlo k zisku jen čtyř kilometrů země.

Hrůzný plynový útok - oslepení britští vojáci vedou jeden druhého.

Ruská invaze do Východního Pruska

Na východě se Rusům z počátku dařilo. Porazili méně početné síly v několika bitvách hned v srpnu 1914. Rusové pokročili hluboko do Východního Pruska a rakouské provincie Halič. Německá situace ve východním Prusku se stala zoufalá a byly zahájeny plány na evakuaci celé provincie. Zatímco ruské armády na jihu obsadily většinu Haliče, v březnu 1915 už byly schopné napadnout Maďarsko.

Bitva u Tannenburgu – ruská porážka

V okamžiku, kdy se zdálo, že německá porážka je nevyhnutelná, vstoupila do bojů čerstvá německá vojska. Němci pod vedením generála Paula von Hindenburga drtivě porazili Rusy v bitvě u Tannenburgu ve východním Prusku v srpnu 1914. Tannenburg se stal místem první ze tří velkých porážek ruských vojsk. Výsledkem bylo, že se Rusové museli stáhnout zpět na ruské území, kde zůstali po celou dobu trvání války.

Německé a rakousko-uherské tažení na východ

Německé síly navázaly na toto vítězství s dalšími dvěma. První bitva o Mazurská jezera proběhla v září 1914 a druhá bitva o mazurská jezera v únoru 1915. V dubnu zahájila spojená německá a rakouská vojska útok proti Rusům s cílem vyhnat je z Karpat.

V květnu rakousko-německé armády začaly s velkým útokem ve středním Polsku a donutily Rusy ustoupit do Haliče. V září 1915 Němci vyhnali Rusy z Polska, Litvy a Kuronska (Lotyšsko) až do Ruska. Když Němcům v postupu došel dech, frontové linie již ležely na území Ruska: za řekou Dvinou mezi Rigou a Dvinskem a na řece Dněstr. Rusové přišli o tisíce mužů a mnoho vybavení.

Ruští vojáci pochodovali na západ. A následně na východ...

Francouzská a britská intervence posiluje jihovýchodní frontu

Na třetí frontě mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem byly rakouské útoky odráženy malou, ale silnou, Srbskou armádou. Fronta pak obě strany držela na jejich území. V říjnu 1915 přistáli britští a francouzští vojáci v neutrální řecké Soluni s cílem pomoci Srbsku.

Bulhaři, kteří ještě cítili porážku v druhé balkánské válce z roku 1913, se pokusili uplatnit svoje územní nároky na území, která před válkou ztratili. Ve stejném měsíci, kdy přistáli Britové a Francouzi v Řecku, vstoupilo Bulharsko do války proti Srbsku na straně Centrálních mocností.

Spojenecké jednotky ihned vstoupily do Srbska, ale setkaly se s bulharským útokem a musely se vrátit zpět do Soluně. Bulharům se současně podařilo Srbům zasadit těžkou porážku.

Srbsko dobyto po rakouském a německém útoku

V říjnu 1915 zaútočily čerstvé rakousko-uherské a německé armády na jih. Útok přišel po drtivém bulharském vítězství. Do konce roku bylo Srbsko definitivně poraženo a srbská armáda vyřazena z konfliktu.

Turecko vstupuje do války útokem na Rusko

Osmanské Turecko stále pálila porážka a vyhnání z jižní Evropy během první balkánské války v roce 1912. Proto se Turci nechali snadno přesvědčit k útoku na Rusko – svého největšího soupeře ve východní Evropě.

Turecké válečné lodě se spolu s německým loďstvem účastnily bombardování ruských přístavů u Černého moře. Rusko následně vyhlásilo Turecku válku v listopadu 1914. Británie a Francie učinily totéž. Došlo tak k tomu, že ne-bílé síly, které se tak dlouho snažily odstranit Němce z Rakouska, stály najednou na straně Rakouska a Německa.

Turecká armádní karavana putuje přes tureckou poušť ve snaze zastavit útok britské zálohy na Středním východě. Osmanská říše však měla být v této válce zničena jednou provždy.

Turci při útocích neztráceli čas. V prosinci 1914 napadli Kavkaz. Rusové byli pod silným tlakem Němců na západě a Turků na Jihu a proto požádali o pomoc v podobně odvrácení tureckých útoků spojeneckými silami.

Bitva o Gallipolli

.

V únoru 1915 francouzské a britské námořnictvo bombardovaly turecké pevnosti podél Dardanel. Následovalo vylodění britských, australských a francouzských (duben) a dalších britských divizí (srpen) v Gallipolli v Turecku.

Turci se tvrdě bránili a výsledkem byl naprostý nezdar spojeneckého tažení a těžké spojenecké ztráty.

Britské obsazení Mezopotámie před Turky

Území Mezopotámie bylo brzo po zrodu islámu obsazeno muslimy a později začleněno o Osmanské říše. Nyní ho napadla britská vojska působící mimo Indii. Turci byli poražení v roce 1914 poraženi několika bitvách a britské jednotky obsadily Bagdád a další pevnosti.

Nicméně turecká protiakce v bitvě u Ctesiphonu v listopadu 1915 se pro Brity stala porážkou a Turci zatlačili Brity zpět na území Mezopotámie, kde je u města Al Kuut obléhali až do prosince téhož roku.

Italové se připojují ke spojencům

I když byla Itálie formálně členem centrálních mocností, zůstala až do května 1915 neutrální. Tehdy vyhlásila válku Rakousko-Uhersku, zatímco se spojila se západními silami. Italové zahájili útok na Terst, ale po čtyřech velkých bitvách s rakouskou armádou u řeky Isonzo mezi červnem a prosincem jejich pokusy ztroskotaly.

Potopení Lusitanie

V květnu 1915 se Němci začali pokoušet o blokádu Británie ve snaze odříznout ostrovy od dodávek zboží a donutit jej k žádosti o mír. Všechny lodě, které cestovaly do Británie nebo z Británie, měly být potopeny.

Dne 7. května 1915 byl německou ponorkou potopen britský osobní parník Lusitania. Jak se později ukázalo, vezl munici a vojenské zásoby. Na lodi zemřela řada amerických občanů a Němci na protest Ameriky změnili svou politiku: každá další loď měla být před potopením varována a Američané se zavázali, že jejich občané na těchto plavidlech nebudou cestovat.

V březnu 1916 byl německou ponorkou potopen francouzský parník Sussex, opět se ztrátou amerických životů, což vedlo k další roztržce mezi Amerikou a Německem. Od té doby Němci s neomezeným potápěním lodí úplně přestali.

Bitva o Jutský poloostrov

Poslední květnový a první červnový den roku 1916 proběhla u Jutského poloostrova námořní bitva mezi Němci a Brity. Britové sice utrpěli větší ztráty, než Němci, pro Němce však až do konce války šlo o bitvu s největšími ztrátami.

Jatka u Verdunu a na Sommě

Německá vítězství na východě dovolila v roce 1916 přesun půl milionu mužů na západní frontu. V únoru téhož roku došlo k nové ofenzivě, jež měla prolomit francouzské linie v blízkosti města Verdun. Po tvrdých bojích se Němcům podařilo dobýt okolí pevnosti, ale ne pevnost samotnou – hlavně kvůli hrdinné obraně pod vedením generála Philippa Pétaina, jenž se proslavil jako Hrdina z Verdunu.

Do konce listopadu se Francouzům podařilo dobýt německé územní zisky a frontová linie se vrátila do původních pozic. Německé a francouzské ztráty byly obrovské. Francouzům zůstalo 16 divizí ze 40, které měli k dispozici na začátku roku.

Bitva na Sommě, která pokračovala až do listopadu 1916 znamenala první významné územní zisky pro spojence: někde bylo až 325km2 půdy.

Hlavním důvodem překvapujících územních zisků bylo nasazení nové britské tajné zbraně. V této bitvě byly poprvé v dějinách nasazeny tanky. Tato obrněná vozidla (předpovězená Leonardem da Vinci) byla udržována v tajnosti a název tank byl používán jako krycí název, který se však ujal.

Nová ruská ofenziva končí vnitřním selháním

Na východě se Rusové dostali z jejich prvních porážky a zahájili novou ofenzivu proti Němcům v únoru roku 1916 poblíž jezera Narač severovýchodně od Vilniusu. Útok byl naprostým nezdarem a stál Rusy přes 100 000 lidí.

V červnu 196 Rusové provedli nový útok proti Rakušanům na celé východní fronty. Rusům se podařilo dobýt asi 65 kilometrů území a vzít půl milionu zajatců. Příchod německých posil však ruský postup obrátil. Během čtyřměsíčního tažení Rusové přišli o milion mužů.

Rusům se podařilo přesvědčit Rumunsko, aby vstoupilo do války na straně Spojenců: to deklarovalo válku s Německem a Rakouskem v srpnu 1916 a napadlo rakousko-uherské provincii v Transylvánii. kombinovaný útok Rakouska, Bulharska a Turecka však Rumunsko porazil a vyřadil z války.

Nahoře: tank navržený Leonardem da Vinci, jenž vyvinuli Britové. Tanky byly během první světové války nasazeny poprvé.

Spojenecké posily na jižní frontě

Na italské frontě došlo k pěti dalším bitvám na řece Isonzo. Všechny zahájili Italové a všechny pro ně neznamenaly žádný posun fronty, který si vytyčili jako cíl.

Mezitím byl Řecký král obviněn spojenci že spolupracuje s Němci. Po spojeneckém vylodění v Řecku byla v listopadu 1916 ustanovena nová vláda pod dohledem spojeneckých sil. Řecko se politicky a fyzicky rozdělilo na dvě části. Jedna deklarovala neutralitu a druhá vyhlásila Německu a Rakousku válku. Spojenci se pak uchýlili k blokádě neutrální části Řecka.

Současně se začalo s postupem spojenců na rakousko-uherské území. Makedonie byla obsazena v listopadu a do konce roku dosáhla vojska hranice Albánie a Makedonie.

Invaze do Turecka

Na středním východě byli Turci neustále vystaveni tlaku: v únoru 1916 byla většina Mezopotámie obsazena Brity a zároveň se Saúdští Arabové odhodlali k povstání proti Osmanské říši. Britové zaútočili na turecké základny v Egyptě. Do začátku roku 1917 byla většina regionu v rukou Britů.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: