Kapitola 60: Říjnová revoluce – komunismus v Rusku

Dvě povstání z března a října 1917 v carském Rusku jsou známa jako Ruská revoluce. Po této revoluci byla vytvořena nová velmoc: Svaz sovětských socialistických republik. Tato země hrála ve světové politice po 70 let významnou roli, než se později rozpadl, což bylo způsobeno nejen komunistickými ekonomickými rozpory, ale také etnickými a rasovými konflikty. Únorová a říjnová revoluce měly bouřlivý dopad na celé 20. století.

Stupňování krize

Revoluce z roku 1917 nebyly prvními pokusy o svržení carského režimu. V roce 1825 došlo k povstání proti caru Mikulášovi I. a v roce 1905 k revoluci, která skončila krvavou nedělí. To byly hlavní důkazy nespokojenosti s ruským státem v posledních desetiletích.

Carské Rusko bylo jednou z původních válčících zemí v první světové válce: v roce 1917 však Rusko více bitev prohrálo, než vyhrálo. Země byla pro boj v moderní válce špatně vybavena: nerozvinutá a špatně řízená ekonomika v kombinaci s po staletí trvající autokratickou carskou vládou se staly základem budoucí revoluce.

I přesto, že byl zaveden parlament - Duma - zůstala fakticky celá moc v rukou cara. Veškerá nařízení, která Duma vydala, však byla ignorována.

V Rusku byl nedostatek potravin, výkon ruských vojsk byl nejhorší od začátku války, lidé byli často dlouhou dobu bez jídla a základního oblečení, přesto však lid bojoval pro systém, z něhož se již dávno odcizil. V roce 1917 byla hladomorem ohrožena většina Ruska a proreformní strany měly v Dumě většinu. Všechny signály problémů byly ale opět ignorovány.

Ruská Duma (Parlament) v roce 1915. Car ignoroval neustálé rady, které mu Duma dávala k řešení potíží.

Únorová revoluce

Válečného strádání bylo již příliš mnoho. V únoru 1917 se v Petrohradě začaly téměř každý den tvořit masové demonstrace, kde lidé protestovali proti nedostatku potravin, nedemokratickému chování cara a proti válce.

Duma – aniž by vedla protesty – se otevřeně postavila za požadavky zaměstnanců. Nejsilnější stranou byla umírněná proreformní Socialistická dělnická strana.

23. února se konala zatím největší demonstrace, jíž se účastnilo asi 90 000 lidí: základním požadavkem protestů byl chléb – prostota tohoto požadavku ukazuje, jak zoufalá byla tehdejší situace. I přes to, že byly povolány policejní a vojenské jednotky, masy protestovaly dále. Většina vojáků totiž soucítila s davem.

Druhého dne napětí viditelně narostlo. Polovina Petrohradu začala stávkovat: stovky tisíc lidí zaplnily ulice a vyznaly k ukončení vlády cara i války, přičemž v carovi lid viděl zosobnění války. Do 25. února se celé město přidalo ke stávkujícím: vzhledem k tomu, že Petrohrad byl hlavní město, zasáhly stávky správu země i vedení války.

Pak došlo k násilným akcím: několik policejních stanic bylo přepadeno a vypáleno ozbrojenými útočníky; v petrohradských továrnách byly zvoleny první dělnické rady (Sověty). Proreformní Socialistická dělnická strana snadno získala většinu hlasů v sovětech, které se rychle staly orgány místní správy, které si přivlastnily mnoho práv, které původně patřily carskému režimu.

Vzpoury armády

Dne 26. února zavolal car do Petrohradu armádu, aby potlačila povstání: nejprve došlo k několika násilným střetům, ale vojáci se brzy vzbouřili a odmítli střílet na dělníky. První linie obrany starého režimu se zhroutila pod vlnou zrady způsobené carovou vlastní krátkozrakostí.

Car rozpustil proreformní Dumu: ta oficiálně poslechla, ale neoficiálně byla přeskupena a vytvořila prozatímní vládu. 27. února neexistovala téměř žádná carská moc a Duma se stala de facto prozatímní vládou.

Následně došlo k velké vzpouře armády: 150 000 petrohradských vojáků se připojilo k revoluci a společně s ozbrojenými dělníky obsadili město a vyhnali carskou vládu. Až do této fáze si revoluce vyžádala 1500 obětí.

Car Mikuláš, jeho žena a jedno z jeho dětí. Všichni byli zavražděni komunisty po jejich nástupu k moci.

Petrohradský sovět původně nekomunistický

Přestože byl petrohradský sovět původně proreformní, nebyl ovládnut komunisty. Společně s Dumou byli voleni do Petrohradského sovětu a spolu tvořili celkem umírněnou socialistickou správu, jejíž prioritou bylo zorganizovat dodávky potravin a propuštění stovek politických vězňů, kteří byli uvězněni carským režimem

Jak Duma, tak i petrohradský sovět věřili, že válka proti Německu bude pokračovat, i když ze strany lidu byla po skončení války, který byl řízen carskou vládou z hlavního města.

Němci poslali Vladimíra Lenina do Ruska

Vladimir Iljič Uljanov, který později přijal jméno Lenin, se narodil v roce 1870 a ve svých 17 letech se stal přesvědčeným revolucionářem po tom, co byl jeho bratr popraven za účast na pokusu o atentát na cara.

Následovník Karla Marxe, autora komunistického manifestu, jenž položil základ pro komunistickou ideologii, byl carským režimem vyhoštěn na Sibiř. Jeho Sibiřský exil trval tři roky (od roku 1887 do roku 1890.

Později uprchl do západní Evropy a vybudoval radikální křídlo ruské komunistické strany a to především díky vydávání jeho slavných novin s názvem Iskra, které vycházely ve Švýcarsku. Lenin se v roce 1905 nakrátko vrátil do Ruska, kde se účastnil nezdařené revoluce, která byla potlačena a Lenin opět uprchl do exilu.

Nahoře: Lenin na shromáždění. Po jeho levici stojí Lev Trockij - hlavní organizátor komunistické revoluce a skutečný tvůrce Sovětského svazu.

Revoluce v roce 1917 zastihla Lenin nepřipraveného: byl ještě ve Švýcarsku, když začala. Okamžitě učinil nabídku německé vládě: pokud mu zajistí bezpečnou cestu do Ruska, zajistí, aby Rusko ukončilo válku proti Německu. Němci s tímto plánem souhlasili a Lenina spolu s úzkým kruhem spolupracovníků dostali přes ruské hranice skrytého v zapečetěném vlaku. V dubnu 1917 dorazil Lenin do Petrohradu.

Lenin a bolševici

Po svém návratu Lenin obnovil spící komunistickou stranu a požadoval po petrohradském Sovětu, aby uchopil moc v zemi, rozšířil svůj vliv na rolnictvo a ukončil válku. Leninovi komunisté, kteří vznikli odtržením od SDDSR na stranické konferenci v roce 1903, kde jeho přívrženci tvořili většinu a byli proto nazýváni bolševici. Proti nim stál zbytek, který tvořil menšinu (menševici). Tyto názvy však neodrážejí jejich podporu mezi obyvatelstvem: menševici měli masivní podporu lidu, což ukázaly několikery volby v roce 1917. Leninovy požadavky byly v petrohradském sovětu ignorovány.

Carská abdikace

Před tím, než Lenin přijel do Petrohradu, byly Duma uznána jako legitimní vláda Ruska, v níž dominovali menševici. Duma převzala moc 28. února a Car abdikoval 2. března 1917.

Rozšíření revoluce

Po petrohradském vzoru propukly v mnoha ruských městech podobné vzpoury: ve všech vznikly rady dělníků (sověty) vedle oficiálních občanských orgánů vytvořených Dumou. Prakticky ve všech sovětech vládli menševici a všechny byly podřízeny ústřední vládě menševiků.

Prozatímní vláda rozpustila carskou policii, zrušila všechna omezení ohledně svobody tisku, sdružování a zrušila všechny zákony, které diskriminovaly Židy. Přes všechny tyto kroky zůstala struktura společnosti nezměněna. Proto ono odhodlání pokračovat dále ve válce.

Dělnické sověty se začaly stále více radikalizovat a doposud spíše pasivní sověty se začaly probouzet k životu. Po pár měsících byla téměř všechna moc v jejich rukou a Prozatímní vláda byla vládou už jen podle jména.

Před Leninovým návratem v dubnu 1917 byla bolševická politika určována vnitřními vůdci bolševiků – Lvem Kameněvem a Stalinem. V této chvíli podporovali prozatímní vládu a spolupracovali s menševiky a revolučními socialisty.

Leninův návrat v dubnu situaci změnil: další spolupráce s menševiky byla ukončena a cílem bylo naprosté ovládnutí sovětů. Takto chtěl Lenin získat moc jen pro sebe a ne ji sdílet s jinými.

Návrat Lva Trockého

Lev Trockij, jehož lze právem označit za mozek bolševické revoluce, se vrátil do Ruska z Ameriky, kde žil v exilu od útěku z carského vezení po neúspěšné revoluci v roce 1905.

Trockij vedl bolševickou revoluci, bez něho by k ní nikdy nedošlo. Trockij přijel v květnu 1917 do Ruska doprovázený velkým počtem mezinárodních komunistů a výrazně posílil Lenina v jeho boji s menševiky.

Přínos Trockého pro bolševickou revoluci byl nejen v jeho organizačním talentu, ale také v obrovském množství peněz, které přivezl od svých židovských stoupenců z Ameriky (zejména od bankéře Jacoba Schiffa z firmy Kuhn Loeb & Co. Latentní antisemitismus carské vlády se stal základem podpory revolučního hnutí západními Židy.

Sověti předvádí svou sílu

V dubnu došlo k prvnímu vážnému střetu mezi Dumou a petrohradským sovětem: tehdy vydala Duma prohlášení, že bude pokračovat dál ve válce s Německem a že hodlá vybojovat a zabrat německá území.

Toto prohlášení bylo v přímém rozporu s politickými postoji petrohradského sovětu, který vydal o měsíc dřív prohlášení vyzývající k ukončení války bez anexí a reparací.

Vyhlášení Dumy vedlo k demonstracím v ulicích Petrohradu: masy nebyly ochotné pokračovat ve válce, která už stála životy 1,5 milionu Rusů. Petrohradský sovět tak získal převahu v hlavním městě: vláda Dumy byla zvržena a armádní posádka v Petrohradu začala poslouchat rozkazy, které vydával petrohradský sovět. To znamenalo zásadní změnu: i když byli bolševici dosud v menšině, měla jejich politika v zemi větší podporu.

První sjezd sovětů

V červnu 1917 se v Petrohradu sešli zástupci všech ruských sovětů. Ty byly stále ovládány menševiky a stoupenci Dumy; poměr sil se ale pomalu začal měnit.

Vláda Dumy nedokázala řešit závažné problémy, kterým země čelila: kvůli nedostatku potravin, inflaci a pokračující válce se krize dále prohlubovala. Duma také nebyla zvolena v řádných demokratických volbách, což ale omlouvala nemožností konání voleb vzhledem k trvající válce.

První sjezd sovětů požadoval státní monopol na chleba a další základní potřeby – to byla první skutečně navržená socialistická reforma. Vláda Dumy ovšem odmítla této žádosti vyhovět s tím, že se vše bude řešit až po vítězném ukončení války. Kvůli tomu sověty získávaly stále více moci na úkor Dumy.

Problémy s disciplínou v ruské armádě

Poté, co menševický ministr války Alexandr Kerenský vyhlásil ofenzivu proti Německu, došlo k naprostému selhání disciplíny v ruské armádě. Miliony vojáků dezertovaly a vrátily se zpět do ruských měst, aby se vyhnuly boji na frontě. Vojáci byli hladoví a rozčarovaní, proto se stali ideálním materiálem pro bolševickou revoluci. Bolševici je začali hromadně rekrutovat pod vedením Trockého.

Červencové povstání

Zprávy o porážce zastihly Sověty, když ještě probíhal jejich sjezd. Pod tlakem petrohradského sovětu pak sjezd vydal požadavek zrušení vlády Dumy a vypsání demokratických voleb na 30. září.

Nahoře: Příznivci sovětů v ulicích podporováni armádou.

Petrohradský sovět organizoval demonstrace na podporu svých požadavků: velikost demonstrujících davů se odhaduje na nejméně půl milionu, což překvapilo i samotné členy sovětu. Ještě větším překvapením ale bylo, že většina demonstrantů jsou příznivci bolševiků. Jejich podpora neustále rostla. Ve dnech 3. – 5. července se k davu přidali i ozbrojení vojáci z posádky ve městě a námořníci z nedaleké námořní pevnosti Kronstadt.

Dav pak přišel k Tauridskému paláci, kde probíhal sjezd sovětů a požadoval převzetí moci sověty a svržení prozatímní vlády.

Bolševici ve vedení

Bolševici se ujali vedení celé této demonstrace. Lenin a Trockij se vydali do ulic a svými projevy burcovali davy a požadovali chléb, mír a socialismus.

I když demonstrace byly převážně nenásilné, výkonný výbor sjezdu sovětů odsoudil bolševické snažení jako protirevoluční a povolal vojsko, aby davy rozehnalo. Vojáci přišli 5. července, v té době se už většina davu rozešla. Vojáci jako své velení přijali sjezd sovětů a naprosto přestali poslouchat rozkazy prozatímní vlády.

Kerenského režim

Duma zvolila 10. července za předsedu vlády velice nepopulárního Alexandra Kerenského. Jeho katastrofální selhání v pozici ministra války bylo hlavní příčinou masového povstání. Tento muž, který nedokázal udržet ruskou armádu, měl nyní získat kontrolu nad sověty.

Kerenský dále oslabil svou už tak slabou podporu tím, že odložil dlouho slibované demokratické volby na konec listopadu. Následně pak konečně zakročil proti bolševikům: Lenin byl odsouzen jako německý agent, protože do Ruska přijel s jejich finanční podporou a Trockého zatkl a bez soudu držel ve vazbě.

Kerenského režim odmítl respektovat oprávněné rostoucí požadavky lidu po ekonomické reformě a začal se zabavováním majetku a pozemků. Kerenského vláda žádný problém nevyřešila, naopak jen působila další.

Kornilovův puč

Konzervativní ruská armáda v čele s nově jmenovaným generálem Kornilovem se nechtěla smířit se situací v zemi. Kornilov vypracoval plány na obsazení Petrohradu a rozpuštění sovětů. Kerenskij jeho plán podporoval do doby, než zjistil, že Kornilov požaduje reorganizaci vlády. Následně varoval petrohradský sovět a žádal pomoc při zastavení Kornilova.

Petrohradský sovět zorganizoval vojáky a dělníky ve městě do organizované bojové složky, která měla odrazit Kornilovovu invazi a její vedení náleželo bolševikům. Když se Kornilov přiblížil k městu, armáda se setkala s velkým množstvím vojáků a dělníků s bolševickými vlajkami žádající přátelství a mír. Kornilovova armáda se rozpadla a on byl bez výstřelu zatčen.

Toto bylo první přímé vítězství bolševiků ve městě a stali se nejpopulárnější stranou v hlavním městě. Jejich popularita se začala šířit i do dalších sovětů v celé zemi. V říjnu už ovládali sjezd sovětů bolševici a většina dělnických organizací tak byla pod jejich vlivem.

Nahoře: Alexander Kerenskij - neúspěšný vojenský vůdce a možná druhý nejvíce nepopulární vůdce po ruském carovi. Sám utekl z Ruska po nástupu komunistů k moci a skončil jako provozní restaurace v Americe.

Trockij a vojenská revoluční rada

Duma se však stále prohlašovala za jedinou legitimní vládu v zemi. Kerenskij se pokusil zlomit bojovnost posádky v Petrohradu tím, že poslal část vojáků na frontu. Jeho příkaz však zůstal neuposlechnut.

Dne 16. října vytvořil petrohradský sovět „Vojenský revoluční výbor pro obranu hlavního města proti kontrarevoluci“, kde bolševici získali úplnou většinu. Menševici a jiní zcela odmítli účast. Úplnou kontrolu všech vojenských sil v hlavním městě tak získal osvobozený Trockij.

Říjnová revoluce

Jakmile Trockij dosáhl tohoto významného průlomu, uvědomil si, že musí jednat se vší rozhodností. Pod jeho velením obsadily vojenské revoluční rady všechny důležité vládní budovy v noci z 24 na 25 října 1917. Tak začala říjnová revoluce, kterou byl založen SSSR.

Ozbrojení dělníci, vojáci a námořníci zaútočili na zimní palác v Petrohradě, kde svrhli Prozatímní vládu. Průběh revoluce se obešel prakticky bez kapky krve.

25. října Trockij oficiálně oznámil konec Prozatímní vlády: mnoho ministrů bylo pozatýkáno a Kerenskij uprchl do Ameriky. Druhý sjezd sovětů se konal příští měsíc. Díky Trockého organizačním schopnostem se bolševikům podařilo ovládnout stát do šesti měsíců od Trockého příjezdu do země.

Nová vláda lidových komisařů

Sjezd sovětů se v nové ústavě ustanovil nejvyšší autoritou v zemi. Výkonem rozhodnutí sjezdu byla pověřena rada lidových komisařů – sdružení několika set regionálních vůdců, kteří byli podrobeni pravomocem sjezdu sovětů a jeho ústředního výboru.

Každý z komisařů byl předsedou komisariátu, které odpovídaly ministerstvům v jiných vládách. Sám Lenin byl zvolen předsedou lidových komisařů.

Sjezd vyzval novou vládu, aby okamžitě ukončila válku a začala s přerozdělováním půdy a hospodářského bohatství lidem. To bylo vykonáno a sjezd přerušen. Rozhodnutí sjezdu o míru a půdě vyvolaly širokou podporu nové vládě, což bylo rozhodující pro zajištění vítězství bolševiků na venkově a v jiných městech.

Všechny banky byly znárodněny a všechny závody byly pod kontrolou místních sovětů, tj. naplnění radikální marxistických principů.

Nová vláda ukončila válku s Německem podpisem Brestlitevské dohody. Výměnou přenechala Německu rozsáhlá území Ukrajiny a západního Ruska.

Trockého vojáci potlačují demokratickou vládu

Nahoře: Černá armáda - procarské milice pochodují přes most v Oděse. Násilní antisemité, kteří se později přidali k antikomunistické armádě, která bojovala proti Rudé armádě o nadvládu v Rusku

Bolševici byli přesvědčeni, že moc uchopili pevně a že mají podporu lidu, proto byly vypsány demokratické volby. Výsledky byly pro bolševiky šokující: bolševici měli jeden z nejhorších volebních výsledků. Trockij odmítl uznat výsledek voleb, spolu s vojáky z vojenské revoluční rady napadl parlament a rozpustil jej.

Od té doby ideál o demokraticky zvolené vládě vypadl z politického programu komunistické strany a vláda lidových komisařů pokračovala dál, jako by se nic nestalo.

Občanská válka mezi rudými a bílými

Ačkoli byla carská vláda nepopulární, volby ukázali, že bolševici nejsou těmi, kteří by měli zaujmout její místo. Protikomunistická opozice vyvolala občanskou válku, který začala v roce 1918, po napadení parlamentu Trockým.

Bolševici se stali známými jako rudí (podle jejich vlajky) a jejich protivníci utvořili alianci, která se stala známou jako bílá. Rudá a bílá armáda spolu svedly několik významných bitev, nejhorší v roce 1920, ale konflikty pokračovaly až do roku 1924.

Bílí měli zpočátku možnost diktaturu svrhnout, nicméně bílí ztratili podporu rozhodnutím obnovit carismus. Většina lidí nebyla ani pro návrat k carismu, ani pro bolševiky a proto zůstala neutrální, což ve výsledku nahrálo rudým.

Rudý teror

Po přesunu hlavního města do Moskvy pak zavedli tzv. rudý teror – všechny oponenty, domnělé či skutečné – bolševici zatýkali a velmi často i popravovali.

Byla založena tajná policie a vnitřní bezpečnostní služba, která se později stala známou jako Čeka, jejímž prostřednictvím byli likvidováni oponenti státu. Dělnické stávky,, povstání rolníků a námořníků v Kronstadtu byla rychle potlačena. Čeka po několika měsících věznění také postřílela členy carské rodiny.

30. prosince 1922 byl oficiálně založen Svaz sovětských socialistických republik, kdy se etnická území bývalé Ruské říše spojila s Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou (RSFSR).

Nahoře: devastace ruských a ukrajinských lidí občanskou válkou: ukrajinská rodina sedící v troskách svého domu trpí nemocemi, tyfem.

Reklamy

One Response to Kapitola 60: Říjnová revoluce – komunismus v Rusku

  1. Miloš napsal:

    Jsou tam chyby, například:
    Revoluce r. 1905 začala a ne skončila krvavou nedělí.
    Trockij žil v USA jen za první světové války, před válkou žil ve Vídni
    Kerenskij byl vůdce strany Eserů a ne Menševiků, v článku z neznámých důvodů není napsáno že byl židovského původu a vlastním jménem se jmenoval Adler.
    a našlo by se toho víc

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: