Kapitola 68: Ragnarök – Blížící se pád západní civilizace

Část I. : Sociální rozdíly naznačují multirasovou společnost

Všechny velké události historie měly rasový základ. Tok dějin a historické události lze pochopit jen tehdy, pokud si uvědomíme, že historie je výsledkem zápasu mezi rasami, mocenským soupeřením národů a kmenů dobývajících nová území, kde dochází k rasovým konfliktům.

Jakmile toto pochopíme, historie pro nás přestane být nepřehledným tokem nesouvisejících dat, ale dobře předvídatelným tokem, kde vše vzájemně souvisí.

Se znalostí tohoto základu dějin bude pro nás předpovídání budoucnosti velmi snadné.

Ve světle skutečností, které byly shrnuty v minulé kapitole, máme skutečně možnost porozumět budoucnosti západní civilizace: rostoucí počet barevných imigrantů v Evropě, Severní Americe a Austrálii bez nejmenších pochybností povede ke změnám v povaze společností a civilizací na těchto kontinentech.

To, že k tomu nepochybně dojde, je neoddiskutovatelný fakt.

V praxi to znamená, že vyspělá evropská civilizace, která se formuje už 27 000 let od dob paleolitu, zmizí a změní se v hybridní multikulturu a stane se z ní stejně zaostalou společností, jako je například dnešní Indie.

Konec západní civilizace

Tato perspektiva multikulturní společnosti se některým lidem může zdát přitažlivá, i když to nebude znamenat konec bílé rasy (místo jasných hranic mezi rasami bude existovat jedna šedá rasa, v níž bude zastoupena široká škála barev od černé po bílou – stejně jako v Indii).

Nicméně existují i lidé, kteří stojí za názorem, že takový konec 30 000 let trvající historie není žádoucí a nechtějí aby oni sami, či jejich děti, museli žít nejprve v zemích, z nichž se postupně stane druhý svět a následně kulturně upadnou až do třetího světa.

Změny společnosti je možné všude v Evropě, Severní Americe i Austrálii moc dobře sledovat. Přehled společenských změn je předmětem této závěrečné kapitoly.

Belgie a černý kontinent

Zvláštní zájem musí být věnován rostoucímu počtů černochů v Severní Americe a Evropě. Afrika je bezesporu nejzaostalejším kontinentem na Zemi. V roce 1989 vydala Světová banka zprávu, v níž uvedla, že HDP celé Afriky (mimo bohatých arabských států a Jižní Afriky) dosahuje stejné úrovně jako úroveň jedné malé evropské země – Belgie (Sunday Times, 26. listopadu 1989).

Fakt, že dochází k přesunu této masivní chudoby a sociálního chaosu do Evropy a Severní Ameriky, je nezvratný. Tyto přesuny opravdu existují a bylo to prokázáno v minulé kapitole.

Sociální rozpory – znamení konce naší civilizace

Koncem 20. století na bílém Západě jsou vidět velmi významné sociální rozdíly v oblasti práce: jedná se o znamení, která jasně předpovídají konec západní civilizace.

Před shrnutím těchto rozdílů by si čtenář měl uvědomit, že jeden bílý bude ve sněmovně mezi 200 černochy jen sotva vyslyšen, protože většina bude jeho hlas jednotlivce ignorovat. Naopak: pokud bude ve sněmovně 50 černých a 150 bílých, pak černoši nejenže budou mít možnost vyjádřit se, ale navíc získají možnost podílet se na sestavování programu.

Na tomto je vidět, že rasové skupiny mají dopad na společnost, ale jednotlivci ne.

Tento rozhodující faktor je třeba mít na mysli, jde-li o skupinové statistiky jakéhokoli druhu: individuální výjimka nemůže změnit pravidla společnosti; malé skupiny nemají potřebný vliv, ale velké ano.

Rasa a zločin – porovnání Evropy a USA

Jedním z hlavních sociálních ukazatelů je kriminalita: slouží jako okno do společnosti, protože odráží mnoho faktorů jako je sociální status, chudoba, sociální vyloučení a řada dalších.

Srovnání evropské a americké kriminální statistiky odhaluje některé důležité poznatky o tom, jaký dopad má rasový charakter společnosti na zločinnost. FBI pravidelně vytváří „Jednotnou zprávu o zločinu“, kterou vydává vláda Spojených států.

V roce 1992 byla vydána čísla pro celou Ameriku a pak rozdělena do dvou skupin, na „bílé“ a „černé“. FBI ale do skupiny „bílí“ zařadila i Mexičany, takže oddělené statistiky pro bílé neexistují.

I když jsou tyto statistiky samozřejmě vědecky nesprávné, jsou jediné, které jsou veřejně k dispozici a v zájmu objektivnosti jsou uvedeny níže. Mimo nich jsou v tabulce pro srovnání uvedeny i evropské statistiky.

Srovnání: Trestné činy na 100 000 obyvatel

Británie Francie Německo Itálie USA Bílí američané
Černí američané
Vraždy 7.4 4.6 4.2 6.0 9.3 5.1 43.4
Loupeže 62.6 90.4 47.4 68.6 263.0 126 1,343

Zdroj: Americká data: Jednotná zpráva o zločinu (FBI, 1992), evropská data: The Economist (1990)

Jak ukazuje tabulka, Američané jsou jako celek násilnější než Evropané: Je dvakrát pravděpodobnější, že se obětí vraždy stane Američan než Francouz a pětkrát pravděpodobnější, že se Američan stane obětí loupeže spíše než Němec.

Nicméně jak vidíme z dat, je mezi černochy mnohem vyšší míra trestné činnosti, než u bílých – osmkrát více vražd a desetkrát více loupeží.

Ve skutečnosti jsou však data o kriminalitě bílých v USA nadsazená, protože je do nich započtena kriminalita Mexičanů.

Tato čísla mají také vliv na společenskou diskusi o regulaci možnosti držet střelnou zbraň. Bílí Američané, kteří mají snadný přístup ke zbraním, ale mají nižší pravděpodobnost spáchání vraždy, než Britové, kteří tak snadný přístup ke zbraním nemají.

Toto srovnání s Evropou dokazuje, že bílí Američané nemají žádnou „kulturu násilí“, ani nedostatečné zákony regulující držení zbraní. V Americe je tolik zločinů, protože jsou z velké části páchány americkými černochy.

Počet vražd v Brazílii

V Brazílii žije zhruba 170 milionů lidí, z nichž převážná většina jsou míšenci přežívající ve slumech a se zaslouženou pověstí násilníků. V největším městě São Paulu s 16 miliony obyvatel je každý rok zabito 4500 lidí. V březnu 1998 jich bylo zabito 771 – tj. více, než jich bylo zabito v celém New Yorku za rok 1997. (Reuters 16. 8. 1998)

Důsledky imigrace v Kanadě

Historie rasového složení kanadské společnosti je ukázkovým příkladem toho, jak se může pozvolnou imigrací během několika set let naprosto změnit tvář země. Nejprve v Kanadě žili Amerindové, kteří ale nebyli bílými poraženi tak jako jejich příbuzní ve Spojených státech, ale postupně vytlačeni bílými imigranty.

Během dvou set let byla úplně změněna tvář Kanady i její kulturní dědictví jejích původních obyvatel. Došlo ke změně rasového složení společnosti.

Je ironií osudu, že stejný proces, který zničil původní kulturu Amerindů v Kanadě, dnes ničí bílou civilizaci: přichází nové vlny černých a asijských imigrantů, což v kombinaci s rasovým míšením znovu mění charakter Kanady.

Ministr multikulturalismu

Od roku 1972 má v kanadské vládě místo i „státní ministr pro multikulturalismus“. V roce 1986 přijala kanadská vláda zákon, podle něhož se v rámci politiky zaměstnanosti dává přednost nebílému uchazeči o práci, než stejně kvalifikovanému bílému.

Stejně jako v téměř všech moderních zemích na konci 20. století jsou pro barevné rasy vypsány různé dávky a privilegia, která jsou bílým odepřena. V Kanadě je přes 600 „regionálních rad“, které se starají o místní záležitosti Amerindů.

Unikátní na nich je to, že do nich mohou volit a být voleni jen Amerindové – to je příklad rasové diskriminace, jenž je oficiálně schválen kanadskou vládou, protože bílí se ani náhodou nemohou sdružovat v žádných radách, které by zajišťovaly zájmy bílých.

Politická separace – podpora indiánů

Kanadská vláda dala Amerindům vlastní politická práva: v březnu 1993 bylo Kríům a Naskapiům v Quebecku a Secheltům v Britské Kolumbii dáno právo samosprávy a možnost volit zástupce byla uznána jen Amerindům.

Opět další příklad do očí bijícího rasismu. Kdyby takovou rasovou mobilizaci zorganizovali bílí, došlo by jistě k perzekucím ze strany státu. V roce 1999 byl v části Severozápadních teritorií a Nunavutu vytvořen jiný Amerindský stát, jenž byl vytvořen zvláště pro Amerindy a má vlastní legislativu, soudy i civilní službu.

Část II. : Rasa a zločin ve Spojených státech

Z amerických měst se do Evropy a Austrálie šíří fenomén tzv. White Flight, což je odcházení bělochů z center měst a vytváření černých ghett v centrech amerických měst, kde dochází k velkému množství násilné trestné činnosti.

Příkladem může být Washington DC, kde podle sčítání lidu v roce 2000 žila bílá populace menší než 20 procent.

Podle výzkumu britského ministerstva vnitra, jehož se účastnilo 20 evropských měst a 9 severoamerických, je Washington DC na špici žebříčku měst podle počtu vražd. Ve Washingtonu dochází k 69,3 vraždám na 100 000 obyvatel (BBC, 19. srpna 1998, United states of Murder).

To znamená, že Washington DC je asi 170× nebezpečnější, než belgické hlavní město Brusel, kde dochází k 0,4 vraždy na 100 000 obyvatel. Washington měl obrovský náskok před druhým městem s nejvíce vraždami, kterým se stala Philadelphia (27,4 vražd na 100 000 lidí). Devět amerických měst se umístilo na prvních 12 místech v anketě. Nejnižší počet vražd z nich mělo San Diego (8 na 100 000 lidí).

Rasová válka černých proti bílým“ – pohled z Austrálie

Náhled do povahy rasově motivovaných trestných činů v Americe bylo zveřejněno v mainstreamových australských novinách Sydney Morning Herald 20. května 1995. Článek psaný americkým dopisovatelem obsahuje tolik důležitých dat, že stojí za to citovat jej zde v plném rozsahu:

Rasová válka černých proti bílým

Paul Sheehan

Sydney Morning Herald, 20. května, 1995

„Nejdelší válka, v níž Amerika bojovala, je Špinavá válka a ta dosud neskončila. Trvá již více než 30 let a dosud si vyžádala přes 25 milionů obětí. Stála životy stejné množství lidí, jako válka ve Vietnamu. Toto bylo zjištěno z voleb do Kongresu.

Přesto americká média o Špinavé válce nechtějí mluvit a nechávají ji mezi řádky a neohlášenou. Ve skutečnosti ji dokonce popírají a zamlčují. Pojďme si o ní něco říci.

Bez ohledu na to, zda se někdo snaží Špinavou válku popírat či na ni poukazovat, oficiální statistiky mluví jasně: za posledních 30 let vedla velká část černého obyvatelstva Ameriky násilnou válku proti bílým. A tento problém se nelepší. Naopak se zhoršuje.

Za posledních 20 let vzrostla zločinnost čtyřikrát rychleji, než počet obyvatel. Mladí černoši (mladší 18 let) jsou násilnější než předchozí generace a je u nich dvanáctkrát větší pravděpodobnost, že budou zatčeni za vraždu, než u mladých bělochů.

Všechny následující údaje jasně hovoří samy za sebe, ale v Americe medializovány nebyly:

* Podle průzkumu amerického ministerstva spravedlnosti je v USA každý rok spácháno 6,6 milionu násilných trestných činů (vražda, znásilnění, přepadení a loupeže). Z tohoto je mezirasových zločinů 20% (1,3 milionu).

* Většina obětí mezirasových zločinů jsou podle průzkumu „Shrnutí dvaceti let sledování obětí trestných činů“ bílí (asi 90%). Tento průzkum byl publikován v roce 1993.

* Téměř 1 milion bílých Američanů bylo zavražděno, napadeno nebo znásilněno černými Američany v roce 1992. V ostrém kontrastu proti tomuto je jen asi 132 000 černochů, kteří byli zavražděni, okradeni a napadeni či znásilněni bílými.

* Černí spáchali 7,5× více násilných trestných činů než bílí, i když černá populace je oproti bílé jen sedminová. Pokud jsou tyto údaje přepočítány na hlavu, pak ukazují, že černí se dopouštějí 50× více trestných činů, než běloši.

* Poslední výroční zpráva FBI ukazuje, že mezirasové vraždy mají 18× častěji černého vraha a bílou oběť, než bílého vraha a černou oběť.

Tyto obrovské rozdíly se začaly objevovat už v druhé polovině 60. let, kdy došlo k prudkému nárůstu zločinů proti bílým, což mimochodem přesně odpovídá počátku moderního hnutí za občanská práva…

V průběhu času byl kumulační účinek tohoto problému ohromující: statistiky ministerstva spravedlnosti a FBI ukazují, že mezi lety 1964 a 1994 bylo spácháno více než 25 milionů mezirasových zločinů, z nichž v drtivé většině šlo o bílé oběti a černé pachatele a bylo zabito přes 45 000 lidí. Pro srovnání: ve Vietnamu zemřelo 58 000 lidí a 34 000 lidí bylo zabito v korejské válce.

Když se podíváme na nenásilné trestné činy (vloupání, krádež, krádež auta a osobní krádež), součty trestných činů jsou ohromující: Bureau of Justice Statistics (BJS) říká, že jen v roce 1992 bylo v USA spácháno 27 milionů nenásilných trestných činů a bylo zjištěno, že 31% loupeží mělo černé pachatele a bílé oběti. Naopak pouhá dvě procenta krádeží byla spáchána bělochy proti černochům.

Když se sečtou všechny trestné činy, je vidět, že černí Američané se dopustili nejméně 170 milionů (!) zločinů proti bílým Američanům v posledních 30 letech. Od doby druhé světové války jde o největší zhroucení amerických ideálů.

Všechno zde uvedené jsou pravdivá fakta, jenže za prezentování skutečnosti takto přímým způsobem bych byl v amerických médiích označen za rasistu. Ty raději zachovávají iluzi špatného životního standartu černých.“

Běloši, černoši a vraždy

Čas od času vydává americký Úřad pro sčítání lidu vydává vlastní náhled na vztah rasy a zločinu v Americe nazývaný Zločin ve Spojených státech. Jedná se o veřejně dostupné dokumenty oficiální vládní agentury USA. V kombinaci s údaji převzatými z Úřadu pro sčítání lidu získáváme fascinující čtení:

Běloši, černoši a vraždy v roce 2004
Vraždy ve spojených státech podle rasy a věku pachatele + další podrobnosti
Zdroje: Crime in the USA, 2004 (konkrétně tabulka č. 2.5) a Národní populační vývoj, podrobné spisy amerických sčítání lidu (2001 – 2010).
Věková skupina Vraždy se dopustil Populace v USA (v tisících) Populační poměr bílých proti černým Pravděpodobnost spáchání vraždy na jednoho obyvatele (podíl černých k bílým)
Běloch Černoch Běloši Černoši
9-12 8 7 12773 2585 4.941 4.3
13-16 210 256 12988 2722 4.771 5.8
17-19 645 853 9724 1907 5.099 6.7
20-24 1159 1470 16014 3022 5.299 6.7
25-34 1339 1288 29157 5282 5.520 5.3
35-44 876 599 34912 5714 6.110 4.2
45-54 534 257 34113 4875 6.998 3.4
55-64 210 85 24459 2849 8.585 3.5
65-74 72 31 15720 1765 8.907 3.8
Total or Average 5053 4887 189860 30721 6.180 6.0

Poznámka: kdyby neexistovaly žádné rasové rozdíly v kriminalitě, pak by v pravých sloupcích byla čísla blízká 1,0.

Vztah oběti a pachatele vraždy z hlediska rasy (2004)
Zdroj: Crime in the US, 2004, tabulka 2.7
Race of offender
„Bílí“ Černí Ostatní Neznámé
Bílé oběti 3123 522 37 45
Černé oběti 228 2784 7 48
Oběti jiné rasy 42 23 110 2
Oběti neznámé rasy 34 15 1 18
Poznámka: FBI označuje Hispánce, Araby a jiné jako „bílé“. Data označená jako „bílí“ proto neodráží skutečnou míru kriminality bílých a jsou výrazně nadsazena. Pokud bereme ohledy na skutečné počty obyvatel, pak zjistíme, že černoši páchají asi 23x více násilné kriminality. Stejně tak poměr vražd, kde je bílý pachatel k vraždám spáchaných černým pachatelem je okolo 9,5. Tato čísla jasně ukazují, že černoši jsou agresivnější, než běloši.

V roce 2004 bylo v USA spácháno 7039 vražd, při nichž zemřela jedna oběť a kterou spáchal jeden vrah. Z těchto vražd spáchali černí 3427 (48,7%) a bílí 3344 (47,5%). Vražd spáchaných černými bylo po přepočtení na hlavu asi 6× více, než vražd, které spáchali bílí.

Z toho bylo spácháno 859 mezirasových vražd (12,2% z celkového počtu vražd), z nichž 545 mají na svědomí černoši (63,4% z mezirasových vražd) a 270 běloši (41,4%). Černí se dopouští v přepočtu na jednoho obyvatele 12,5× více vražd, než bílí.

Bylo spácháno 522 vražd, v nichž zavraždil černoch bělocha (60,8% z mezirasových vražd) a 228, kdy běloch zabil černocha (28,5%). Průměrný černoch má 14,1× větší pravděpodobnost, že se stane vrahem (u vraždy s jedním pachatelem a jedním vrahem).

Populační poměr mezi bílými a Hispánci na jedné straně a černochy na straně druhé byl v roce 2004 okolo 6,18.

Poděkování Jerrymu Abbotovi za poskytnutá data

Jednotná zpráva o zločinu od FBI potvrzuje, že nebílé rasy mají sklony ke zločinu

Následující fakta jsou vyvozena z Jednotné zprávy o zločinu od FBI z let 1995 až 2000.

(Opět je nutné zdůraznit, že čísla FBI opět zahrnují středoamerické přistěhovalce, Mexičany, Araby a další skupiny do kategorie bílých. Pokud by byli bílí zahrnuti do samostatné kategorie, pak by rozdíl mezi bílými a černými byl ještě vyšší.)

– Průměrný černoch spáchá vraždu se 7,1× vyšší pravděpodobností, než „bílý“ (kde jsou ovšem zahrnuty i jiné etnické skupiny);

– Průměrný černoch spáchá mezirasovou vraždu asi 13,8× jistěji, než průměrný „běloch“;

– Průměrný černoch zabije „bílého“ 15,9× častěji, než naopak;

– Útok zbraní je 5× častější u černochů;

– Černoši jsou zapojeni do prostituce 4× častěji, než bílí.;

– Černoši jsou zatýkáni pro trestné činy spojené s drogami asi 4× častěji, než bílí.;

– Černoši jsou zatýkáni pro trestné činy spojené s drogami asi 4× častěji, než bílí;

– Černoši třikrát častěji páchají podvody a padělají peníze a je u nich téměř třikrát vyšší pravděpodobnost, že budou zavřeni za zpronevěru;

– Černoši kradou 3× více než běloši;

– Černoši spáchají útok 4× pravděpodobněji, než běloši;

– U černých je téměř 4,5× vyšší pravděpodobnost krádeže automobilu;

– Černoši páchají znásilnění 5× častěji, než bílí;

– U černocha je 8× vyšší pravděpodobnost, že spáchá vraždu;

– Černoch má 10× větší sklony ke spáchání loupeže, než běloch;

– Téměř 25% černých mladíků mezi 20 a 29 rokem života se dostalo do vězení nebo jsou pod podmínkou. (Toto se nevztahuje na ty, kteří na proces teprve čekají.);

– U všech násilných činů dohromady je 5,5× vyšší pravděpodobnost, že jej spáchá černoch. Všechna tato data byla získána z Jednotné zprávy o zločinu od FBI.

Velká nerovnoprávnost černochů – výsledek vysoké kriminality

Kvůli mimořádně vysoké kriminalitě mezi americkými černochy přišlo mnoho lidí z této skupiny o volební právo. Podle zprávy agentury Associated Press ze dne 23. října 1998 bylo z hlasování vyloučeno 1,4 milionu černochů, protože v mnoha státech existují zákony, které znemožňují volit odsouzeným zločincům.

Celkem 13% (!) černochů v Americe roku 1998 bylo zbaveno svého volebního práva, protože byli odsouzenými zločinci. („Report: 1.4 million black men cannot vote because of felony“, Associated Press, 23/10/98).

Průzkum ukázal, že v Alabamě a na Floridě, kde je nerovnoprávnost nejvyšší, bylo zbaveno volebního práva až 33% všech černých mužů.

Pokud se sečtou všechny barevné etnické skupiny (černoši, Hispánci…), pak zjistíme, že v roce 2005 bylo svého hlasovacího práva zbaveno 3,1 milionu barevných, což je asi 10% všech barevných oprávněných voličů.

Drogy a AIDS

Amerika má problém i s drogami a AIDS. Tyto dva sociální problémy jdou ruku v ruce, protože souvisí se sexuální promiskuitou a sdílením injekčních stříkaček. I zde je jasně vidět rasovou nerovnost. Podle Národního institutu proti zneužívání drog (NIDA) tvořili v roce 1987 asi 70% závislých černoši nebo Hispánci (Time, 17. srpna 1987). Jedním z určujících faktorů je zde větší sexuální promiskuita těchto skupin, která představuje větší riziko pro získání AIDS.

Zpráva CDC o dohledu nad HIV/AIDS: nebílí tvoří 66% všech nakažených

Podle zprávy vydané Centrem pro kontrolu nemocí (CDC) dne 16. listopadu 2005, zemřelo v roce 2004 24 268 HIV pozitivních žen, které se nakazily prostřednictvím nechráněného heterosexuálního styku.

Podle CDC tvořili největší skupinu HIV pozitivních černoši (48%), ty následují Hispánci (17%) a Indiáni a Asiaté (obě skupiny po jednomu procentu).

CDC potvrdilo, že černoši představovali asi 50% všech případů HIV/AIDS diagnostikovaných v roce 2004. Třetina z nich se nakazila prostřednictvím heterosexuálního styku.

V roce 2004 bylo mezi 100 000 černochy 56,4 nakažených, mezi 100 000 Hispánci 18,6, mezi indiány 7,9, mezi bílými 6,0 a mezi Asiaty 3,7 lidí na 100 000 obyvatel.

Z asi 123 405 dospělých a mladistvých žen nakažených HIV mělo v roce 2004 71% heterosexuální styk.

Přibližně 65% všech lidí, kteří žili s AIDS v roce 2004 byli nebílí: 43% černých, 20% Hispánců, 1% asiatů a indiánů.

HIV, virus, který způsobuje AIDS, byl podle federálních úřadů v roce 2004 diagnostikován u 38 685 lidí v 33 státech. Čísla ale neodráží skutečnost, protože nezahrnuje nově nakažené a statisíce lidí, u nichž nemoc ještě nebyla diagnostikována.

Zpráva ukazuje, že u černochů je 8x vyšší pravděpodobnost, že budou nakaženi, než u bělochů. Okolo 51% lidí, kteří byli HIV pozitivní byli černoši, i když černoši tvoří jen 13% americké populace.

Přes 68% amerických vězňů jsou barevní

Z materiálů Úřadu pro spravedlnost vyplývá, že okolo 68% amerických vězňů jsou lidé nepatřící k bílé rase. Kromě toho počet vězňů roste rychlostí 900 lidí týdně a v současné době mají v USA asi 2,1 milionu vězňů.

Podle dalších statistik toho samého úřadu se zjistilo, že 28% černochů se někdy v životě dostalo do vězení, odhaduje se že 12% všech černých mužů je ve svých dvaceti letech ve vězení spolu s asi 3,7% hispánských mužů. Proti tomu je pouze 1,6% bílých mužů v této věkové skupině.

Ve zprávě jsou také označeni „lidé v nápravě“, což znamená všechny ty, kteří jsou odsouzeni do vězení a stejně tak i ty, kteří jsou v podmínce. Počet takto potrestaných lidí dosáhl koncem roku 2003 6,9 milionu. Toto číslo (asi 3,2% z dospělé populace) je téměř stejně veliké, jako počet obyvatel New Yorku.

Jeden z osmi černých dvacátníků a třicátníků se dostane za mříže, naproti tomu se ve stejné věkové kategorii dostane za mříže jen jeden z 63 bílých mužů. Ze středních škol bylo vyloučen 41% z těch, kteří se mezi svým 22 a 30 rokem dostanou do vězení (od roku 1999).

Počet vězňů v USA prudce stoupá a černí muži mají 8× vyšší pravděpodobnost, než jakákoli jiná rasa, že se dostanou do vězení. Podle statistik Úřadu pro spravedlnost vyplývá, že z 2,1 milionu vězňů je kolem milionu černochů a dalších asi 20% jsou Hispánci a další nebílá etnika.

Věznice v Anglii a Walesu ukazují podobné trendy: asi 24% vězňů jsou barevní, černí muži tvoří 16%Asiaté tvoří 3% a 5% jsou klasifikováni jako „ostatní“. Mezi ženami ve vězení tvoří 31% černošky.

Jádrem kriminality barevných etnik je jejich neschopnost integrovat se do společnosti postavené podle pravidel tvořených bílými. Pokud se tento problém nebude řešit, bude kriminalita narůstat, ničit strukturu společnosti a nakonec se stane katalyzátorem její zkázy. Předzvěstí tohoto jsou události, které přišly po hurikánu Katrina v roce 2005, který zničil New Orleans.

Hurikán Katrina odhaluje rozsah nezákonností páchaných barevnými v Americe

Když bylo v polovině roku 2005 zasaženo New Orleans hurikánem Katrina, většina bílých město opustila (bílí byli ve městě po léta v menšině) a ve městě zavládla anarchie. Tohoto využila černá policie a černí civilisté k páchání trestné činnosti a rabování. Vypuknutí tohoto chování jako z třetího světa je zcela pochopitelné, když si uvědomíme, že je zcela irelevantní, po jak dlouhou dobu je člověk z třetího světa vystaven standardům naší společnosti (Divoch zůstane divochem. pozn. překl.).

Hurikán Katrina, New Orleans, 2005: Černá policie a civilisté využívají zmatku povodní k rabování a páchaní zločinů.

Část III. : Rasová mobilizace barevných

Jakmile dosáhne počet barevných imigrantů v kterékoli zemi významných hodnot, začnou se tvořit různé skupiny na obranu výhradně jejich rasy. Tyto rasově motivované požadavky jsou pak oslavovány politicky korektním establishmentem, avšak jakýkoli pokus o obranu práv bílé rasy je ostře odsuzován jako projev rasismu či nacismu.

V americkém Kongresu byl založen Klub černých kongresmanů, který je otevřený jen pro černé. Stejně tak byl ustaven i Hispánský klub, který je přístupný jen Hispáncům.

Naproti tomu neexistuje žádný „Klub bílých kongresmanů“, protože ten z členů Kongresu, který by to navrhl, by byl se vší pravděpodobností obviněn z rasismu.

Přesto však černí a mexičtí kongresmani své rasy mobilizovat mohou zcela beztrestně: nejenže nejsou odsouzeni, ale ještě jsou ve svém konání podporováni.

Další příklady: „Černá televize“, „Černá Miss“

Dalších příkladů mobilizace barevných ras je bezpočet. Lze je najít všude: od sportu až po televizi. Je zde celonárodně vysílaný kanál „Černé televize“, volí se černé Miss, existuje Asociace černých právníků, černé časopisy (slaný „Ebony“), které jsou dostupné ve všech prodejnách atd.

Naproti tomu se nikdo nesnaží vytvořit „Bílý televizní kanál“, nikdo nevolí čistě bílé Miss, neexistuje žádná asociace bílých právníků, protože za něco takového by člověk mohl být klidně obviněn z rasismu, i když ostatní rasy totéž mohou dělat bez problémů…

Existuje pár „bílých novin“ – těch je ale velmi málo a rozhodně nemají naději, že by se prodávaly v obrovských nákladech tak, jako noviny černošské.

Universitní fakulty „černé historie“, ale žádné studie bílé historie

Příkladem nebílé rasové mobilizace v oblasti vzdělávání může být vytvoření oddělení „černé historie“ na všech hlavních amerických universitách, která jsou opět financovaná a podporovaná státem. Jedná se o kompletní oddělení, včetně profesorů historie černochů, kteří se nespecializují na nic jiného, než na výzkum historických událostí černochů.

Rasové studie v žádném případě nejsou špatné (naopak, autor zastává názor, že jsou správné,
není-li jejich cílem zkreslování historie) ale i zde se objevuje ostrý kontrast: neexistuje žádná šance, že by nějaká univerzita zřídila oddělení bílé historie, natož aby jmenovala profesora bílých dějin. Taková univerzita by byla rychle uzavřena a odstřižena od finančních zdrojů.

Rasové posuny v demografii se odráží ve zkreslování historie: na amerických školách byl hojně distribuován plakát (dole vlevo), podle něhož byl punský Hanibal černoch. Soudobá římská busta (vpravo dole) ale Hanibala ukazuje v jeho skutečné rase. Objevuje se stále větší množství takového plíživého zkreslování historie.

Výsledkem je diskriminace bílých

Důvodem do očí bijící protibílé (či pročerné) diskriminace je zřetelný posun rasového složení společnosti Ameriky. To samo je jasný indikátor posunu od eurocentrické (bělošskocentrické) společnosti k černocetrické či hispánskocentrické.

Toto není žádné překvapení, ale je to naprosto předvídatelné s ohledem na měnící se rasové složení společnosti. V Americe dochází k témuž, co se stalo původním americkým indiánům, kteří byli vytlačeni bílými.

„Bílí jsou podvodníci“ – rasismus černých vůdců nepodchycen

Úroveň beztrestnosti, s níž mohou v Americe barevní pracovat, se dobře projevila v projevu černého předsedy Národní asociace barevných lidí (NAACP) Juliana Bonda v červenci 1998.

V jeho řeči doprovázené aplausem se objevila tvrzení, že bílí Američané jsou „podvodníci“ a že jsou zodpovědní za špatnou sociální situaci černochů v této zemi. Bond stávající rasovou nerovnost v Americe připodobnil k fotbalovému zápasu, kde bílý tým má 145 členů a černý jen 3, přičemž „bílí vlastní míč, pole, branky a rozhodčí. Bílí od začátku hry podvádějí“. (Reuters 07/12/98 „Black leader says racismu „alive and well“ in US).

NAACP je jedním z hlavních vládou podporovaných aktérů na poli občanských práv v Americe. Někdejší americký vicepresident Al Gore či ministr zemědělství Dan Glickman měli projevy na kongresu NAACP – to je jedním z důkazů pozice americké vlády uvnitř Národní asociace barevných.

Kterýkoli politik, který by veřejně označil černochy či Hispánce za lháře, byl by americkým národem a hlavně vládou odsouzen. Skutečnost, že předseda NAACP si takové věci dovolit klidně může, jasně poukazuje na měnící se rasové složení americké společnosti.

Hispánci se také organizují v rasistických organizacích: mají Ligu spojených latinoamerických občanů (LULAC). Tato zjevně rasistická organizace je podporovaná od všech hlavních politických skupin v Americe, které posílají své zástupce žebrat o hlasy na každé zasedání LULAC.

Část IV. : Rasa a zločin v Evropě a Austrálii

Británie zamořená zločinem a nepokoji barevných

Nahoře: 70. léta 20. století – demonstrace černochů v Británii – pohled do tváře bílého policisty jasně vypovídá…

V Británii se na konci 20. století, kdy více než 10% obyvatel země tvořili barevní imigranti, projevují stejné problémy, kterým čelí i Amerika: vysoká kriminalita barevných, white flight a diskriminace bílého obyvatelstva.

Všechny tyto sociální ukazatele jsou jasnou známkou toho, že v Británii dochází k přesunu moci od původních bílých obyvatel, kteří svoji půdu obývali od konce pozdního paleolitu k nově příchozím barevným imigrantům.

Oficiální statistiky ukazují, že černoši při nepokojích páchají více zločinů

V roce 1983 vypukl v Británii rozruch, když Londýnská městská policie zveřejnila data, která ukazují, že při pouličních nepokojích spáchali černoši dvakrát více trestných činů, než běloši. Statistiky ukazují, že z 19 528 obětí loupeží a dalších trestných činů bylo 10 960 pachatelů identifikováno jako černoši a jen 5 262 jako běloši, 534 pachatelů byli míšenci (Sunday Times, 27. března 1983).

Zákon o vztazích mezi rasami

V roce 1974 britská vláda zavedla Zákon o vztazích mezi rasami, jenž byl určen k prevenci rasově motivovaných trestných činů. V praxi je však tento zákon používán k potlačování svobody projevu, protože kdokoli něco řekne, napíše či navrhne něco, co je možné chápat jako podněcování k rasové nenávisti, může být uvězněn až na půl roku.

Příznivci tohoto zákona jej odůvodňují snahou o zabránění rasové anarchie ve Spojeném království. Tento argument však má trhliny hned ve dvou bodech. Za prve: v Americe žádný takový zákon neexistuje i když v ní vztahy mezi rasami nejsou ani lepší, ani horší, než v Británii. To jasně ukazuje na to, že takový zákon nemá v této oblasti žádný vliv. Za druhé: závažnější zločiny byly vždy páchány černými davy, které se vzbouřily a vypálily mnoho budov po celé Británii.

Stejně jako jinde platí i v Británii, že čistě černošské noviny (The Voice) jsou distribuovány do všech trafik po celé Británii. Kdyby se nějaký bílý Angličan pokusil rozšiřovat nějaké noviny „White Voice“, byl by s největší pravděpodobností stíhán za porušení zákona o vztazích mezi rasami. Noviny s takovým názvem by se určitě nestaly celonárodním deníkem.

Většina rasových útoků je páchána černochy proti bělochům

Nejvíce zdůrazňovanými zprávami v Británii na konci 20. století byla řada rasistických útoků spáchaných bílými a především případ vraždy černocha Stephena Lawrence z roku 1999.

Naproti tomu podle statistik CRE (Britská komise pro rasovou rovnost) vyplývá, že bílých obětí bylo víc, než obětí z řad černochů a asiatů dohromady (Daily Telegraph, Londýn, 9. února 1999).

Podle statistik CRE bylo v letech 1997-1998 v Británii napadenou celkem 230 000 bílých v rasově motivovaných útocích barevnými. Proti tomu je 101 000 napadených Asiatů a 42 000 napadených černochů, kteří byli napadeni bílými.

Pohroma Británie: násilí černochů a Asiatů

Nahoře vlevo: Brixton 1982: Černošské nepokoje v Londýně. Vpravo nahoře: Nepokoje Asiatů v Bradfordu v roce 2001.

Nahoře vlevo a vpravo: Následky nepokojů asijských imigrantů v Burnley, 2001: vrak auta a vypálená budova.

Nahoře vlevo: Střety policie a barevných v Bradfordu z roku 2001. Vpravo nahoře: Ulice Manningham, Bradford. Výsledky nepokojů barevných v roce 2001.

Nepokoje v Paříži v říjnu 2005 po sobě zanechalo tisíce spálených aut. Násilí vzniklo z dlouho narůstajícím problémem zvětšující se populace nebílých v zemi.

Násilí barevných ve Francii

Vzhledem k tomu, že imigrace černochů do Francie pokračuje neztenčenou měrou, otázky imigrace a rasy se staly ve Francii mimořádně důležitými. Vysoká nezaměstnanost a několik násilných incidentů v nebílé komunitě vedly ke zvýšenému nepřátelství k barevným imigrantům a volebním ziskům Front National.

Velké množství muslimů ve Francii představuje bezpečnostní riziko pro tuto zemi. Islámští extremisté se ve Francii mají možnost snadno skrýt mezi velkými arabskými a severoafrickými komunitami. V důsledku toho se Francie zmítá ve vlně islámského terorismu od roku 1995. Mimo to se rozsáhlé plochy pařížského předměstí změnily ve zločinecké oblasti vyznačující se extrémní sociální deprivací a trestnou činností.

V říjnu 2005 došlo k rozsáhlým nepokojům, které páchaly severoafrické gangy po celé Francii. Byly spáleny tisíce aut a došlo k usmrcení nejméně jedné osoby. Jak ukazují obrázky dole, nešlo o ojedinělý incident, ale o jeden článek řetězu zločinů, který se rozmohl s rostoucí barevnou populací.

Násilí barevných ve Francii

Nepokoje barevných v Lyonu ve Francii: nahoře vlevo: 1996, nahoře vpravo: 1997. Nepokoje se objevují vždy koncem prosince, což naznačuje, že se z nich stal spíše jakýsi kult, než že by šlo o nějakou konkrétní stížnost.

Vpravo nahoře: nepokoje barevných v Paříži, 1997. nahoře vpravo: zatčený černoch při nepokojích v Paříži z roku 2000.

Nahoře: vzpoury barevných v Toulouse, 1998.

Násilí barevných ve Španělsku

Nahoře vlevo: scéna z ulic v Almeiře po vzpouře barevných. Nahoře vpravo: následky po útoku benzinovou bombou ze stejných nepokojů.

Austrálie: epidemie asijského a aboridžinského zločinu

V Austrálii došlo v poslední čtvrtině 20. století k výraznému nárůstu kriminality asijských gangů v centrech australských měst a začalo docházet k efektu white flight.

Když se skupina Australanů odvážila vystoupit proti rostoucímu posunu moci směrem k barevným imigrantům ve straně Jednoho národa, byli okamžitě označeni za nacisty. Seznam členů této strany byl dokonce ukraden a zveřejněn v Australia-Israel Review, což jsou australské židovské noviny. Cílem tohoto činu bylo zastrašit všechny jmenované osoby od jejich politické práce. (Associated Press, 9. července 1998: Zveřejněn seznam australských pravičáků).

Protibílé trendy ve vládě a politice

Aboridžinci mají ze strany australské vlády zajištěno zvláštní zacházení: mají řady spolků organizovaných výhradně na rasovém principu, Aboridžinskou legislativní radu a mnoho dalších spolků.

Tyto ostře rasistické organizace jsou státem dokonce hojně podporované, ale když se bílí začali organizovat ve straně Jednoho národa (tedy když udělali přesně totéž, co Aboridžinci – zorganizovali organizaci na rasovém principu), byli napadeni štvavou propagandou a označeni za rasisty.

Netřeba se ani snažit domyslet, jak by to dopadlo, kdyby se bílí právníci rozhodli založit Bílou legislativní radu. Jistě by jejich snaha nebyla tak chválena, jako u Aboridžinců…

Aboridžinské nároky na půdu

V roce 1996 rozhodly australské soudy, že Aboridžinci mají neomezená práva na pozemky po svých předcích a to i za předpokladu, že nyní patří bílým. Aboridžinců je jen asi 300 000 – 400 000 (2% australské populace). Přesto jim vláda dala právo na kontrolu 80% území Austrálie.

Aboridžinců není tolik, aby dokázali spravovat tak rozsáhlá území. S ohledem na aboridžinskou povahu je možné předpokládat ekonomický i sociální úpadek země.

Aboridžinská kriminalita je nejhorší na světě

Australští Aboridžinci se mohou „pochlubit“ nejvyšší mírou kriminality ze všech rasových skupin v celém světě, což se odráží v počtu jejich vězňů. Podle australského institutu pro kriminalistiku tvoří Aboridžinci, jež tvoří jen 2% obyvatel země, 30% všech vězňů v Austrálii. Jejich kriminalita je tak vyšší, než amerických černochů nebo novozélandských Maorů, což je další skupina s vysokou kriminalitu (The Argus, 5. listopadu 1982).

Část V. : Poučení z historie: západní civilizace v nebezpečí

Každá civilizace stojí a padá s populací, která ji vytvořila: to je velké ponaučení, jež nám historie dala a které se týká jakékoli rasy v jakékoli zemi. jakmile se změní rasové složení obyvatelstva, dojde i ke změnám společenským.

Všechny výše uvedené sociologické a demografické faktory jsou zřetelnými ukazateli budoucnosti Bílého západu: objevuje se stále více násilí, situace se zhoršuje, a s postupným tmavnutím obyvatelstva se ve společnosti rozmáhají protibílé tendence.

To je následkem poklesu poměru původních bílých lidí ku nově příchozími barevným, kteří jsou naší kultuře a civilizaci cizí.

Existují čtyři způsoby, jak může populace některého národa zmizet z povrchu Země:

1. prostřednictvím války;

2. zaplavením svého území imigranty;

3. fyzickým smíšením s imigranty; a

4. druhý a třetí faktor doplněný o klesající porodnost u původního obyvatelstva.

Starý Řím zmizel, protože ignoroval poslední tři faktory; a přesně totéž se nyní odehrává v západní Evropě, Severní Americe a Austrálii. Průzkumy jasně ukazují, že při zachování současných trendů budou v těchto oblastech běloši do roku 2100 v menšině! Pak je jen otázkou času, kdy bílá rasa zmizí úplně.

Výše: Znamení doby: Vpravo: Vlajka s nápisem „Dobrý běloch, mrtvý běloch“ nesená černými demonstranty v Lusace (Zambie), 1970.

Rasy zanikají

Tvrzení, že rasy postupně mizí se může zdát neuvěřitelné, ale je to tak. Ve skutečnosti existují nejméně čtyři rasy, které již zmizely v důsledku toho, že byly absorbovány do jiných rasových skupin, které v průběhu dějin okupovaly jejich území. Jednou z těchto čtyř skupin byla jedna bílá subrasa.

1) Bílá subrasa známá jako mediteránská, byla rasa, která kdysi ovládala většinu Evropy a Blízkého Východu. Tito lidé byli prvními tvůrci evropských civilizací a pomáhali budovat civilizace v Mezopotámii a Egyptě. Na Evropském kontinentě byli mediteránci pohlceni alpinskou subrasou, proto-nordickou a později nordickou.

Toto pohlcení mediteránské subrasy mělo jen nepatrný vliv na vývoj a růst evropské kontinentální civilizace, protože šlo pouze o míšení jednotlivých subras v rámci rasy bílé. Na Blízkém východě a v Egyptě byli ale mediteránci pohlceni arabskými a semitskými národy a africkými černochy: tímto ztratila téměř veškerý genetický kontakt se zbytkem bílých. Mediteránská subrasa z povrchu země zmizela, stejně jako kultura, kterou vytvořila.

2) Aztécké národy vytvořily působivou, i když na západní poměry poněkud krutou, civilizaci ve Střední Americe. Nově příchozí bílí Španělé, kteří si Aztéky podmanili pomocí vyspělejší technologie, aztécký lid ale nezničili násilím: Aztékové zmizeli kvůli rasovému míšení s hrstkou Španělů a s miliony dovezených černých otroků. Aztéčtí indiáni jsou druhou rasovou skupinou, která zmizela i s její kulturou, kterou vytvořila.

3) Národy Inků z Jižní Ameriky se také staly tvůrci působivých civilizací a i ony byly poraženy hrstkou bílých Španělů s nesrovnatelně pokročilejšími zbraněmi. Velká část původních Inků zmizela míšením s několika málo Španěly a miliony černých otroků dovezených do Jižní Ameriky Španěly a Portugalci. Inkové jsou třetí rasovou skupinou, která zmizela i s její kulturou.

4) Křováci – Kojsanové – žijící v nejjižnější části Afriky tvořili samostatnou rasovou podskupinu, která byla oddělena od ostatních černých kmenů v Jižní Africe. Křováci žili na úrovni lovců a sběračů doby kamenné až do doby, kdy do regionu přijeli bílí osadníci. Konflikt s novými osadníky donutil Křováky uprchnout do pouště Namib. Jejich izolace zajistila, že nepatrný počet Křováků zůstal až do dnešních dnů, ale naprostá většina Křováků se včlenila do smíšené skupiny „kapských barevných“ složené z Křováků, malého počtu bílých, malajských otroků, Indů a černochů. Kojsanové z Mysu Dobré naděje jsou čtvrtou rasovou skupinou, která – i s její kulturou – zanikla.

Ve všech z těchto čtyř případů zmizely společně s rasou i jejich civilizace a kultury. Poučení je jasné: pokud zmizí rasa, zmizí i civilizace, kterou vytvořila.

Výše: Trvalá existence všech skupin je v ohrožení: zde je inzerát, jenž byl otištěn v židovských novinách Jewish Press 26. ledna 1973, a který správně upozorňuje, že židovská kultura zcela zmizí, pokud si budou Židé brát osoby nežidovského původu. Inzerát říká: „Židé, buďte Židy!“ a poukazuje tak na to, že rasové míšení povede ke zmizení Židů. Inzerát vyvozuje logické závěry a logicky na Židy naléhá, aby si brali pouze Židy. Tento princip je v přírodě zcela běžný, pokud nějaká skupina nechce zmizet ze světa.

Ragnarök – pád bohů

Do Evropy, Severní Ameriky a Austrálie přichází stále více barevných imigrantů ze třetího světa. Opakuje se tak to, co vedlo k pádu starých civilizací.

Přesně stejným způsobem zmizely staré bílé národy poté, co se změnilo jejich rasové složení. Z toho plyne, že dnešní podoba Evropy, Severní Ameriky a Austrálie zmizí s vymřením jejich bílého obyvatelstva.

To není subjektivní názor, nějaké blouznění o apokalyptické zkáze, to je prostě fakt.

Vyhlídky na budoucnost západní civilizace jsou velmi pochmurné. Bílí budou stále více vytlačováni ze svých velkých měst, kde jsou stále více nahrazováni lidmi z třetího světa a míšenci.

A tak společnost změní své vnější projevy, aby odrážely nové rasové složení populace a poslední bílými lidmi vytvořená civilizace zmizí spolu s klesající bělošskou populací.

Ve staré severské mytologii byl konec světa – Ragnarök – popsán jako pád bohů: tento osud je nám zřejmě předurčen a nakonec se stane pravdou, pokud se neprovede okamžitá změna v demografických a sociálních trendech převládajících na Západě.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: