Kapitola 2: Pozdní paleolit

17.2.2010

Rasové typy identifikované jako příbůzné současným bělochům se poprvé objevily v částech Evropy, jižního Ruska a Blízkého východu v časovém rozhraní od cca. 30 000 př.n.l. Do 15 000 př.n.l. (po ukončení poslední velké doby ledové okolo roku 40 000 př.n.l.).


Nahoře: jeskyní malby v Lascaux, Francie, cca 20 000 př.n.l.,
období pozdního paleolitu. Tento jeskyní komplex poskytl jedny z nejdůležitějších důkazů o raném osídlení a způsobu života v Evropě.

Nově příchozí jsou známi jako homo sapiens (nebo-li člověk rozumný), na rozdíl od ostatních životních forem známých jako homo erectus a člověk neandrtálský.

Tyto první rasové typy se vyskytovaly ve dvouch hlavních formách: původní mediteránci (staří Evropáné), kteří měli tmavé nebo hnědé vlasy, tmavé oči a tzv. protonordici a nebo kromaňonci – vysocí, se světlými vlasy a světlýma očima. V určitých částech Evropy – zejména ve Skandinávii – je možné až do dnešných dnů nalézt žijící dokonalé příklady protonordického rasového typu, který se jen málo odlišuje ve výšce od dnešních nordiků.

Tělesné pozůstatky protonordického rasové typu jsou velmi časté, jelikož putoval široko daleko. Žil v rozsáhlém pásu  tahnoucím se od Španělska přes celou Evropu až do Asie, kde byly také nalezeny jeho pozůstatky.

Nahoře: jeden z nejpozoruhodnějších nálezů z období pozdního paleolitu je tento oděný bílý muž nalezený v Sungire, Rusko. Byl pohřben přibližně před 25 000 roky. Tento druh člověka vytvořil první náznaky bílé civilizace současného období interglaciály,
které začlo kolem roku 40 000 př.n.l. Složitost zpracování materiálu, ve kterém byla mrtvola pohřbena je důkazem, že bílý člověk pozdnho paleolitu byl už velmi vyspělí – v porovnáním s Afrikou, kde se tkané materiály začaly používat nedávno: přibližně před 500 lety.

Nordické typy tvoří vůdcovskou elitu

Mediteránci a protonordici poměrně často obývali stejné území – zejména na Blízkém a Středním východě, ale také v západní Evropě a na Balkáně. Do určité míry probíhalo i míšení a jelikož mediteránci byli v obrovské převaze, výskyt nordických prvků mezi prvními bílými populacemi byl poměrně nízký, přičemž většina těchto nordických typů tvořila vůdcovskou elitu obyvatelstva.

Neandrtálci vyhubeni konfliktem

Tato epocha, cca 25 000 př.n.l. je charakterizována dvěma podstatnými událostmi – raný bílý člověk se živí lovem a sběrem a neandrtálec vymírá (během srážek s nově příchozími).

Lovci a sběrači – luk a šípy 9 000 př.n.l.

Protonordici pozdního paleolitu putovali z oblasti do oblasti, přičemž se nikde neusadili nadlouho – často byli vytlačeny přítomným obyvatelstvem, někdy zase pronikali stále hlouběji na nová uzemí vhodná na osídlení, vytvořená ustupujícími ledovci.

 

Nahoře: jeden z nejmladších projevů umění: žena z  Willendorfu, dnešní Rakousko, cca 30 000 př.n.l., Pozdní paleolit.

V důsledku kočovné povahy tito lidé putovali většinou v rodinných skupinách, obvykle v počtu 5 až 20 jedinců. Malé počty dobytka a lov zabezpečovali jejich živobytí.

Ikdyž se z tohoto období nezachovaly žádné větší budovy nebo stále usedlosti, menší každodenní předměty jsou poměrně rozšířené. Vykopávky po celé Evropě a Rusku ukázaly, že tyto raní běloši měli oheň, barvy, kamenné mlaty a schopnost vytvarovat zvířecí kosti na zbraně a nástroje. V této době byly vynalezené i jehly na šití.

27 000 př.n.l. – první hudební nástroje

Objevují se i hudební nástroje – na nalezištích v jižní Francii byly nalezené flétny, které byly 27 000 roků staré. V tomto čase bylo poprvé použito jako palivo uhlí.

Raným bělochům byla známa také pálená keramika – na území dnešní České republiky byly objeveny sošky a další předměty z pálené hlíny přibližně z roku 26 000 př.n.l. Byly vynalezené také dvě důležité zbraně: vrhač oštěpů, vylepšení základního oštěpu (byl to nástroj z kostí, který dával vrhanému oštěpu větší páku a tím pádem i větší rychlost a dostřel), kterž se objevil okolo roku 12 000 př.n.l. a luk a šípy, které se poprvé objevily okolo roku 9 000 př.n.l.

Z této doby se po celé Evropě zachovaly smyslné sošky žen, které se stali zníme jako „venuše“. Předpokládá se, že měli představovat symbol plodnosti.

 

Nahoře: kamínky s azilskou „abecedou“, staré přibližně 9 000 let, byly objeveny v jižní Francii. Archeloogové stálé polemizují o tom, jestli se jedná skutečně o písmo či ne. Mají jistou záhadnou podobnost s písmy vynalezenými o tisíceletí později. Jestliže tyto kamínky opravdu znázorňují písmo, jde o nejstarší nápis na Zemi.

Azilské umění– první písmo? – 7 000 př.n.l.

Možná největší překážkou při zkoumání lidí z období pozdního paleolitu je to, že po nich nezbyly žádné písemné záznamy toho co vykonali – jen malby na stěnách jeskyní.

Jeden z nejlepších zachovaných příkladů je zároveň nejzárážejicí – malby na skalách nelezené v jeskyních Mes d´Azil v jižní Francii. Byly zde nalezeny kamínky, které na sobě mají něco, co připomíná písmo, avšak nikdy nebylo rozluštěno. Jestliže opravdu zobrazuje písmo, může být první a nejstarší formou písemné komunikace na světě.

První domy – cca 30 000 př.n.l.

Nejstarší pozůstatky budov se zařazují do období lovců pozdního paleolitu, kteří obývali uzemí dnešních republik Česka a Slovenska a jižního Ruska. Na ochranu před chladným počasí si skupiny lovců z pozdního paleolitu vyráběli oblečení ze sešitých kůží, zbytky které se zachovali na území republik Česka a Slovenska.

Mamuti – dnes už vyhynutí sloní příbuzní živočiše, byly během tohoto období loveni a domy byly stavěné z mamutích žeber, které se používali jako podpěry střechy. Existují také náznaky toho, že lidé pozdního paleolitu používali jako své úkryty vápencové jeskyně v západní Evropě.

 

Nahoře: první domy byly konstruovány z mamutích kostí a kůží: tato rekonstrukce je založená na důkazech nelezených v jižním Rusku z období mezi lety 30 000 – 20 000 př.n.l.

Celkově, život v pozdním paleolitu musel být prostý, tvrdý a krutý a skoro většina energie členů společenství byla vkládána do přežití. Kočovná povaha společenství tohoto období byla hlavní příčinou nepřítomnosti velkých rozlehlých usedlostí – tento výoj přišel až s počátky polního hospodářství charakteristického pro období po roce 10 000 př.n.l.

Objevují se alpínci – cca 10 000 př.n.l.

Okolo tohoto roku se objevuje podskupina alpínců: možná jako výsledek míšení mezi protonordiky a mediteránci (jedná se pouze o spekulaci).

Tyto tři seskupení – protonordici, původní mediteránci a alpínci, sidlili ve velkých částech Evropy, Blízkého a Středního východu – situace která zůstala nezměněná, až pokud nebyl celý kontinent vystavený invazím bílých nordických kmenů – Indoevropanů, kteří začal po roku 5 000 př.n.l.

Nordičtí Indoevropani a alpínci dodnes formují základ bíle rasy, které obývají Evropu.

 

Nahoře: jemně opracovaná malá ženská hlava z mamutího klu se  stylizovanými dlouhými vlasy, nalezená v  Brassempouy, Francie – cca 22 000 př.n.l.

Tyto tři rasové podskupiny – nordici, alpínci a původní „staří Evropani“ – mediteránci nakonec společně ovládali pás uzemí sahající od Británie po Ural, od Skandinávie po severní Afriku a Blízký východ, včetně Egyptu, Palestiny, dnešního Jordnánska, Sýrie, Iráku a Íránu.

Postupem času se Blízký a Střední východ stal vírem ras, s vlnami usazujících se bělochů, Arabů, Semitů a dokonce Mongolů, přičemž každá z těchto skupin načas ovládla území a vytvořila svojí vlastní kulturu a civilizaci.

Současní obyvatelé Blízkého a Středního východu jsou výsledkem tisíciročnhého míšení mezi všemi skupinami, ačkoli znaky každé z původích skupin jsou občas k vidění i dnes: Palestinci s blond vlasy nebo modroocí Íráčani nejsou vyjímkou – genetickým důkazem přítomnosti bílých kmenů, které tyto oblasti v dávných časech obývali.

Advertisements