Kapitola 7: Blízký východ – přemožení bílých

17.2.2010

Kapitola 8: Egypt – pouštní království nordiků

17.2.2010

http://www.white-history.com/hwr8.htm


Kapitola 9: Alfa a omega – vzestup a pád civilizací

17.2.2010

Co se vlastně myslí pod pojmem „civilizace“? Pravděpodobně existuje tolik definic, kolik je zdrojů, přičemž mnohé z nich jsou subjektivní a popisují národy z hlediska rozličných zjednodušujících faktorů.

Pro účely této knihy je civilizace vnímána jako široký okruh sociálních a kulturních projevů, jež jsou charakteristické pro daný národ či rasu. Jen tímto způsobem se můžeme vyhnout obvinění ze subjektivního náhledu. Civilizace v nejširším smyslu vyjádření, tedy znamená všechny projevy společnosti, a to od sociálního prostředí, přes formy umění, vědu, technologie, zvyky a kulturu až po jazyk.

Můžeme tedy hovořit o japonské civilizaci, civilizaci amerických indiánů, polynéské civilizaci a bílé civilizaci bez toho, abychom byli vůči kterékoliv z nich zaujati.

Otázka nastolená vzestupem a pádem

Když sledujeme historický vývoj různých národů, poměrně často je zde vzpomínán „vzestup a pád“ civilizací. Toto nám nastoluje závažnou otázku: jak je možné, že např. Japonsko, Švédsko, Anglie či Německo, všechno to národy s omezenými přírodními zdroji, mohou mít aktivně rozvíjející se kultury po velice dlouhou dobu? Zatímco tak mocné státní útvary, jako byly mimo jiné Řecko, Řím, Persie a Indie, vytvořily kvetoucí civilizace pouze na pár století a poté padly, aniž by již nikdy povstaly.

Politicky korektní historici svalují příčiny vzestupu a pádu velkých civilizací minulosti na politiku, ekonomiku, morálku, dluhy, podnebí a spoustu dalších povrchních důvodů. Japonsko, Anglie, Švédsko a Německo se také dostaly do vážných krizí či porážek, a to aniž by u nich nastal věčný úpadek. Z toho je zřejmé, že se zde musí uplatnit i jiný faktor, a to více podstatný, než je jen dekadence v politice, morálce, právě či v dalších stovkách malicherných důvodů, které si historici pokouší vymýšlet.

Každá společnost je jedinečná určitým lidem

Zde leží klíč k pochopení vzestupu a pádu všech civilizací, bez ohledu na to, kde se nacházely či kdo je tvořil. Na jakémkoliv území lidé tvořící zdejší společnost vytváří kulturu, jež je jim jedinečná. Společnost nebo civilizace jsou pouze odrazem obyvatel specifického území. Například : čínská civilizace je výtvorem čínských obyvatel a je odrazem složení populace žijící v Číně. Čínská civilizace je jedinečná Číňanům, oni ji vytvořili a ona zrcadlí jejich hodnoty a normy.

Jestliže Číňané vytvořili čínskou civilizaci, tak z toho logicky vyplývá, že čínská kultura by zmizela, kdyby zmizeli Číňané. V současnosti drtivá většina Číňanů žije v Číně, kde tvoří čínskou civilizaci. Avšak kdyby do Číny emigrovali milióny australských aborginů a současně populace Číňanů co do počtu dramaticky poklesla, v průběhu několika roků by se charakter čínské civilizace změnil, poněvadž by odrážel kulturu nových obyvatel daného území.

Teoretický příklad

Vrátíme se nazpět k čínskému příkladu : pokud by všichni Číňané na světě zítra zmizeli, pak by s nimi pochopitelně úplně zmizela i celá čínská kultura a civilizace. Toto je přesně ten spouštěcí přirozený mechanismus, který určuje vznik a zánik civilizací, poněvadž jakmile lidé tvořící určitou společnost nebo civilizaci zmizí, poté daná společnost či civilizace zákonitě zaniká současně s nimi.

Jakmile je zmizené obyvatelstvo nahrazeno jinými lidmi, vzniká nová společnost a kultura, jež odráží zvyky nových obyvatel daného území.

Praktický příklad.

Existuje mnoho případů, kdy se tento proces odehrál v praxi. Jeden z nich, jež je znám každému, se odehrál v Severní Americe. Na tomto kontinentě po tisíce let žili Indiáni, jež si vytvořili kulturu, která dominovala tomuto světadílu. Tedy civilizace a kultura, jež existovala v Severní Americe, odrážela fakt, že zde žijící severoameričtí Indiáni tvořili většinu místního obyvatelstva.

Avšak po roce 1500 se kontinent zaplavil bílými přistěhovalci z Evropy. Tito imigranti nahradili Indiány a vytlačili je z pozice vládců Severní Ameriky. Tímto nastala obrovská změna civilizace Severní Ameriky. Tam, kde indiánská kultura dominovala po tisíce let, se během pár století stala převládající evropská civilizace. Tato změna odrážela fakt, že většinovými obyvateli Severní Ameriky se stali bílí Evropané a indiánská civilizace spolu s Indiány téměř vymizela. Indiánská civilizace Severní Ameriky „padla“, protože se změnilo složení obyvatelstva Severní Ameriky.

Změna rasového složení je prvořadá

Tento efekt, odsun lidí a následné zmizení jejich civilizace, má primární příčinu v rasových vztazích. Tedy vzestup a pád jakékoliv civilizace může být zdůvodnitelný ne pouze ekonomikou, politikou, morálkou, atd. té dané civilizace, ale spíše aktuální rasovou příslušností přítomných obyvatel. Jestliže společnost, která vytvořila určitou civilizaci, zůstává rasově homogenním celkem, civilizace zůstává aktivní. Jakmile se však rasové složení určitého území změní skrze invaze, migrace či pokles obyvatelstva, pak civilizace, kterou daná společnost vytvořila mizí s ní, protože je nahrazena novou civilizací, odrážející zvyky nových obyvatel tohoto území.

Zmizení bílých vedlo k zániku jejich civilizací

Původně vytvořené protonordiky, alpinci a mediterány, posléze pod vlivem indoevropských nájezdníků, bílé civilizace antiky, Blízkého a Středního východu vzkvétaly a vytvořily zázraky starověkého světa.

Tyto regiony byly napadnuty nebo jiným způsobem zaplaveny ( skrze použití pracovní síly, jen výjimečně dobytím ) nebílými lidmi – Semity či černochy.

Původní bílí obyvatelé , kteří dané civilizace vystavěli, zmizeli nebo byli pohlceni jinými rasami a společně s nimi padly i jejich civilizace, přesně tak jako zanikla indiánská civilizace v Severní Americe.

Rok 500 př.n.l. – první zlom v bílé historii.

Kolem roku 500 př.n.l. bylo dosaženo prvního zlomového bodu v bílé historii. Byl to úpadek prvních velkých bílých civilizací na Střední a Blízkém východě a jejich nahrazení národy jiného rasového typu.

Až do tohoto bodu byl rozsah bílé teritoriální expanze takový, že běloši tvořili většinu v Evropě a západním Rusku až po Ural, taktéž představovali podstatnou složku obyvatelstva na Středním a Blízkém východě a rozšiřovali svoji vládu až do údolí řeky Indus v severní Indii.

Indie – původ kastovního systému

Například v Indii, byl počet indoárijského obyvatelstva snižován čtyřmi faktory :

– rozsáhlá migrace nebílých (Indů) směrem na sever, aby zde pracovali pro společnost a civilizaci založenou dobyvateli – Indoárijci.

– velký přirozený přírůstek u nebílých přistěhovalců

– rasové míšení mezi Árijci a Indy, které tvořilo novou smíšenou etnickou identitu a tím měnilo rasové složení obyvatel dané oblasti

– pokles porodnosti mezi Árijci

Indii dobývající Indoárijci zavedli přísný segregační systém, aby se oddělili od místních tmavších domorodců. Tento systém byl tak přísný, že přetrval až dodnes a je znám jako kastovní systém

Avšak ani nejpřísnější segregace (árijské zákony stanovující trest smrti za míšení) nezabránila většinové populaci, aby nakonec nepohltila vládnoucí Árijce a nevyústila v dnešní situaci, kdy jen velmi málo Indů z nejvyšší kasty brahmánů vykazuje znaky původních Árijců.

Přesně to stejné se událo ve Střední Asii, Egyptě, Mezopotámii a v menší míře i na území dnešního Turecka. Pomalu, ale stále více se všechny tyto civilizace spoléhaly na to, aby příslušníci jiných ras na ně pracovali a složení jejich obyvatelstva bylo stále tmavší a tmavší.

Egypt – úpadek v důsledku míšení s otroky

Důkaz používání černých otroků v egyptské společnosti. Tento černý hrnec je nesen mladou černošskou nůbijskou otrokyní - není pochyb, že majitel hrnce byl obsluhován právě takovými otrokyněmi. Hrnec pochází z doby 18. dynastie (1567-1320 př.nl)

Původní bílí Egypťané, používali od dob Starého království, núbijskou, černou či semitskou pracovní sílu při stavbě početných budov. Někdy faraóni dokonce najímali núbijské žoldnéry a posléze byly Núbie a Súdán obsazeny a připojeny k Egyptu. Budovy starověkého Egypta jsou velice působivé a mnohé z nich přetrvávají až dodnes, ale jejich stavba se odvíjela od organizačních schopností Egypťanů a obrovského množství lidské práce. Pod vedením písaře a architekta tisíce pracovníků a pluky vojáků pracovali po desítky roků, aby postavili tyto velkolepé stavby, a to jen za použití pák a saní. Je nemyslitelné, že takové masové používání cizí pracovní síly by nezanechalo žádné stopy na obyvatelstvu krajiny. Míšení probíhající v kombinaci s přirozeným přírůstkem a vyšší reprodukcí cizích pracovníků způsobilo, že cizinci v poměrně krátké době tvořili značnou část egyptského obyvatelstva.

Navzdory vícerým pokusům o zabránění usazování velkého počtu Núbijců v Egyptě (jeden z prvních zaznamenaných zákonů o rasové segregaci je vyryt do kamene na břehu jižního Nilu, kde zakazuje Núbijcům vstupovat dále na sever) jejich používání na práci veškerého druhu postupně vedlo k zakládání dalších a dalších usedlostí nebílého obyvatelstva. Přičemž počet tohoto obyvatelstva postupně neustále narůstal další imigrací a vyšší přirozenou reprodukcí. Území Egypta též 200 let okupovali semitští Hyksósové, kteří se rovněž mísili s místní populací, a tento proces byl provázen další semitskou imigrací

Opět okolnosti jež vedly k zmizení Árijců v Indii, se vyskytly i v Egyptě. Příliv nebílých lidí na práci, přirozený přírůstek nebílých, rasové míšení a pokles porodnosti původní bílé elity, toto vše zapříčinilo dnešní rasové složení obyvatel Egypta, jež je velice rozdílné od mužů a žen, jež založili Egypt a postavili pyramidy.

Jak se měnilo složení populace Egypta, tak se měnili i jeho kulturní projevy, tedy civilizace. A to až po bod, kdy současné obyvatelstvo Středního východu nemůžeme ani při značné dávce představivosti označit za bílé. Dnešní Egypťané žijící u starých ruin civilizace jsou,co se týče kultury a rasy úplně jiní, než lidé co postavili pyramidy.

Egypt : stejná země, jiní lidé
1 350 př.n.l. 1 100 n.l. 1970 n.l.
Vlevo, bílá faraonka – královna Nefertiti, cca 1350 př.n.l.Ve středu jsou účinky rasového míšení viditelné na portrétu římské ženy z Haware, Egypt 100 n.l.

Vpravo, Egypťan smíšené rasy, Anwar Sadat, egyptský prezident v 20. století.

Nefertiti vládla vyspělé civilizaci, Sadat vládne zemi třetího světa. Důvod v rozdílnosti kultur Nefertiniho a Sadatova Egypta je v tom, že se rasově změnili samotní Egypťané.

Střední východ.

Úpadek a konečné zmizení bílých národů na Střením východě bylo provázeno zánikem původních civilizací této oblasti. Ve všech oblastech počet semitského a černého obyvatelstva narůstal, když bylo ve zvýšené míře používáno vládnoucí bílou třídou jako pracovní síla, anebo v případě Sumeru, byli bílí vládci fyzicky vyhnáni vojenskou silou semitských nájezdníků.

Tento proces pokračoval až do doby, kdy veškeré pozůstatky bílých byly asimilovány do tmavších populací. Již jen velice řídký výskyt světlého zabarvení očí a vlasů u dnešních Iráčanů, Iránců, Syřanů a Palestinců zůstává vzpomínkou na původní vládce těchto krajin.

Výstraha – úloha rasově cizí pracovní síly při pádě civilizace.

Varování je zřejmé : pokud jakákoliv rasa, ať už bílá, černá či žlutá udržuje svoji územní integritu a nezačne se spoléhat ( využívat k práci ) na lidi odlišného původu, tak tato civilizace zůstane neporušena. Jakmile však začne do svého středu pouštět větší množství jiných ras, projeví se to míšením a poté se tato civilizace v důsledku toho postupně mění a v mnoha případech úplně zaniká. Tento princip se uplatňuje na všechny civilizace v celém světě, bez ohledu na to, kdo jsou jejich původní tvůrci.

Jakákoliv civilizace stojí a padá vzhledem k homogenitě své populace, ne pro nic jiného. Jakmile obyvatelstvo ztratí svou jednolitost, povaha společnosti se mění. Toto je úplně logický princip, a nejedná se dokonce o nějaký názor, pouze jen o konstatování faktu.

Řecko a Řím.

Rané bílé civilizace v Řecku a Římě prošly také tímto procesem. Velký Řecký vůdce Perikles v roce 451 př.n.l. ustanovil zákon, omezující získání občanstva státu rasovým původem. Avšak po cca 400 letech byl tento zákon upraven a změny ve složení obyvatelstva byly stále patrnější. Dnes jsou mezi většinou obyvatelstva Řecka a původními zakladateli řecké civilizace významné rasové rozdíly, i když tato změna není tak úplná, jako v případě Egypta.

Klasické Řecko trvalo od roku 800 př.n.l. do cca 400 př.n.l. Jeho pozdější úpadek byl provázen změnou složení obyvatelstva. Tento proces začal probíhat přibližně od roku 500 př.n.l. , kdy první černí otroci a pracovníci začali přicházet do Řecka. Za 100 let se tito v Řecku stali běžným jevem a řecká civilizace začala postupně upadat. Na obrázcích jsou dvě vyobrazení z období kolem roku 500 př.n.l. jež zachycují tento trend.

Vlevo: váza zachycující černošskou ženu

Vpravo: dvouhlavá váza zachycující černou a bílou tvář, tedy odráží dva elementy pozdější řecké společnosti.

Někteří římští vůdcové se taktéž pokoušeli obrátit rasové hodiny, ale nakonec se jejich veškeré pokusy ukázaly jako nemožné a zbytečné. Rozlehlost Římské říše znamenala, že v jejich okrajových částech byly obsaženy všechny rasy, což v důsledku míšení nakonec vedlo k vymizení původních Římanů.

Ti, kteří sídlí na určitém území, určují povahu společnosti daného území. To je neměnný zákon přírody, jemuž se není možno vyhnout. Toto je prvořadý princip dějin: historie je funkcí rasy.


Kapitola 10: Helénci – klasické Řecko

17.2.2010

http://www.white-history.com/hwr10.htm


Kapitola 11: Dobyvatel a tvůrce – Alexandr Veliký

17.2.2010

http://www.white-history.com/hwr11.htm


Kapitola 12: Věk cézarů – předkřesťanský Řím

17.2.2010

http://www.white-history.com/hwr12.htm


Kapitola 13: Sílá a smysl – sláva Říma

17.2.2010

http://www.white-history.com/hwr13.htm